| |
Pro majitele lodí je to skutečně giga problém, protože dodatečné zaplacení DPH není jen otázkou peněz, jak by se na první pohled zdálo, ale souvisí s tím řada dalších, velmi důležitých, rozhodnutí a nejen časově náročných procesů a rizik. Budu se tomuto tématu proto věnovat i v tomto díle Logbooku.
Na konci roku se začaly objevovat informace, že Chorvaté údajně pro lodě bez zaplaceného DPH chystají daňovou „amnestii“ a jak se zdá, tak se tak i skutečně stalo a v Chorvatsku o Vánocích Santa majitelům lodí skutečně nadělil pěkný dárek v podobně 5% DPH s časovým termínem do 31.5. 2013, dokdy je třeba dárek rozbalit. Tato informace u majitelů vybudila návaly endorfinu a chvilkovou naději ve šťastnější zítřky s jejich „mokrými“ miláčky.
Zkušenost v Chorvatsku mě však naučila, že Danajcům není radno věřit, byť přinášejí dary, a řada lidí také věří, že Santa je pouze přesmyčkou pro slovo satan. Kdo tedy v Chorvatsku jachtařům skutečně nadělil a co?
Podle posledních informací to vypadá tak, že podmínkou chorvatského dodanění je registrace lodě pod chorvatskou vlajkou. To na jednu stranu nemusí být špatná zpráva, protože pokud je vaše loď většinu času v chorvatských vodách, tak papírově přestáváte být cizincem, odpadá vám nepříjemná povinnost crewlistu a svou loď můžete kotvit a servisovat, kde se vám zlíbí.
Lodě v tranzitu dosud mohly kotvit, a o tom se mezi lidmi moc neví, jen ve vybraných marínách, které mají celní dohled. Tyto maríny si tak samozřejmě mohly dovolit násobnou sazbu služeb, než kolik by platil domácí Chorvat. Také si ještě pamatujete na dvojí ceny v restauracích v Československu z devadesátých let?
V minulosti řada lidí z neznalosti „zakotvila“ svou loď „u kamaráda na dvorku“ a pak celním zásahem o svou loď de facto přišla, protože si ji musela od celníků vykoupit zpět a tak v podstatě zaplatit dvakrát. Tomu by díky chorvatské vlajce měl být konec.
S volností kotvení také souvisí dva roky starý chorvatský nápad zakázat lodím v tranzitu zůstávat na noc volně v zátokách a místo toho je nahnat do placených marín. Naštěstí tento nápad usnul, ale kdo ví, kdy se zase u nějaké „moudré hlavy“ vrátí zpět. Pokud mohou mít Francouzi 75% daň z příjmu, tak je na světě možné všechno.
Zatím samá pozitiva, jak se zdá a co na tom, jaká barva vlajky je na stěžni? Jenže vlajka na lodi určuje její národnost a také právo - a s ním související povinnosti - pod kterým se plaví a kterému tak vy podléháte. Osobně mám paranoiu ze zemí bez historie v rekreačním jachtingu, kde obrazně řečeno můžete být kvůli zahrádce kdykoliv označen za kulaka a jásajícím davem zpranýřován, a to ať už daňově, nebo doslova.
Mít loď v Anglii (jakkoliv velkou) je obecně vnímáno jinak než v naší domovině, kde jachtařská historie prakticky není a kde jakýkoliv úspěch jedince je předem podezřelý, protože nemáme rádi vybočování z řady. Je pak úplně jedno, že jste si na svou loď a její provoz vydělali poctivě a proto řada lidí o svých lodích raději nemluví. Chorvatsko z tohoto pohledu historii v rekreačním jachtingu podle mě taky nemá, protože rybáři nemají své lodě pouze pro potěšení a Chorvaty jsem ve větším měřítku začal na moři potkávat relativně nedávno, až když si na ně vydělali. Vypovídá o tom taky chorvatská extra daň z luxusu.
Národnost pro svou loď bych si rád vybral taky podle toho, jak je která země a její politická reprezentace slovy ajťáka „uživatelsky přívětivá“. Nejde mi teď ani tak o nesmyslnou byrokracii a poplatky za právo vlajky apod., ale jak se který stát chová k vám jako k cizinci a pak také jak se chová ke svým vlastním občanům. Jak mu můžete věřit, že vás zítra nechytí za koule.
O naší zemi a ani našich východních bratrech si v této věci nedělám žádné iluze. Po několika letech v Chorvatsku se opravdu bojím.
V této souvislosti mi už znějí mnohem lépe registrace v zemích „s historií“ jako BVI, Panama apod. Řada lidí bude namítat, že jejich legislativa je pro nás neznalé špatně čitelná a je lepší se držet „doma“, kde to známe. Ruku na srdce, legislativa doma mi přijde stejně z Marsu a těžce vymahatelná, jako jakákoliv jiná. Tak co?
Řada majitelů tak registraci své lodě řeší založením offshore firmy v některé z tradičních destinací. Pokud však nemáte zrovna mega jachtu, tak se vám to nevyplatí, protože jen provozní náklady na firmu, na kterou je registrace vedená, jsou jednotky tisíc dolarů ročně. Na druhou stranu jste např. na BVI pod právní ochranou britské koruny, a to něco znamená. Česká republika pro mě nikdy nehnula prstem, ani když jsem byl v pěkné bryndě a hledal pomoc na ambasádě.
Bohužel, ať nad tím přemýšlím, jak chci, tak se celé dilema registrace a vlajky smrskává na otázku, zda je lepší být v Chorvatsku pouze host v tranzitu pod „exotickou“ vlajkou, nebo domácí se všemi místními riziky, ale zaplacenou DPH.
Pokud budu se svou lodí většinu času v chorvatských vodách a tedy v EU, tak se obávám, že status lodě v tranzitu bude jen horší a horší. Aktivně sice přemýšlím o tom, kde bych pro Tea našel nový domov mimo chorvatskou zlatou klec, vhodné řešení však nenacházím. Nakonec tak chtě nechtě musím uznat, že chorvatská nabídka je se všemi svými riziky nejlepší z možných a doporučuji tuto Faustovskou nabídku využít, než se okno příležitosti zavře. Auto nás přece může srazit i na chodníku, že.
Konec května se zatím může zdát daleko, všem ale doporučuji začít svou loď na chorvatských úřadech řešit co nejdřív a nečekat až na poslední chvíli. Razítek bude třeba hodně a za každým razítkem může být unavený úředník, jehož manželka ještě nemá nový kožich. Tento problém se totiž týká tisíců lodí a může se taky stát, že se v byrokratickém bludišti někde zaseknete a proces včas nedokončíte. Než se do boje s byrokracií pouštět na vlastní pěst, je lepší využít služby např. českého TPS Centra nebo Sea Help, které už vědí, jak na to.
-Skipper