| |
Až k nám v srpnu bude připlovat výběrčí „kotevného“- v dříve nezpoplatněné zátoce - a bude po nás za velké prázdné nic chtít celou naši peněženku, zatímco na nás budou padat špatně ukotvené lodě bez posádky na palubě, která dala přednost hospůdce před hlídáním své kotvy - zůstaňme klidnými. Vytáhněme všechny fendry a buďme rádi, že u toho ještě můžeme být – vybrali jsme si to sami. To je srpen, na Jadranu pevných nervů čas.
Do Splitu s sebou tentokrát povezu kanystr oleje Golden Teak Oil. Goran mi sice při pravidelném servisu na začátku sezóny veškerý teak na palubě ošetřil, ale kvalita nic moc. Přebrousím a přelakuju přitom také nově opravený stolek v kokpitu a kryt hlavní lukny, které mi Goran jako svou pozornost věnoval na konci minulého roku. Darovanému koni na zuby nekoukej, ale… Teď mám čas, tak trochu zariskuju a už si to udělám raději sám a celkem se na to těším.
Celkově mě čeká s Goranem pohovor, protože kvalita nasmlouvaných služeb významně poklesla. Je to možná také tím, že z Gorana se za poslední rok stal big boss. S příchodem finanční krize začala mít řada větších firem problémy, a tak zakázky na správu flotil, podle toho co vidím, přebírají menší a agilnější. Goranovi se už dokonce podařilo převzít business svého bývalého šéfa, který ho před lety vyhodil, protože si ve volném čase přivydělával prací pro mě. Asi to teď tak nevyzní, ale podnikatelského ducha skutečně oceňuju a jsem na svého Gorana tak trochu pyšný, byť to pro mě možná bude znamenat zvýšení cen, nebo výběr nového, ještě agilnějšího, „Gorana.
Na lodi je pořád co opravovat, ale to čtenáři Logbooku dávno vědí, nedělají si iluze a po přečtení pár dílů by si měli být schopni upřímně odpovědět na otázku „vlastnit, nebo charterovat“? Na první pohled, jen podle cen charterových týdnů, by se měl poměr „výhodnosti“ vlastnictví lodě versus charter začít lámat ve prospěch „vlastnit“ teprve pokud na lodi strávíte alespoň 4-5 týdnů v roce. Není to ale samozřejmě měřítko jediné.
Nedávno jsem na svém oblíbeném jachtařském portálu jachting.info sledoval vážně míněnou diskuzi, zda má smysl, aby si loď kupoval člověk, který si na ní neumí vše sám opravit. Diskuze to byla skutečně vášnivá. No nevím, myslím, že takto otázka vůbec nestojí.
Pokud máte svou loď opravdu rádi (a je úplně jedno, jestli je to malá loďka na řeku, nebo velká námořní jachta), tak si vás vaše loďka postupně sama vychová a všemu naučí. No, a pokud s ní budete chtít plout někam dál od civilizace a od svého Gorana, tak jiná cesta stejně není. Věřím, že i technický antitalent se tak po pár sezónách promění v námořního MacGyvera, který na své lodi dokáže dokonale opravit jakkoliv komplikovanou závadu pouze za pomoci lepící pásky a švýcarského armádního nožíku.
Na druhou stranu ti, kteří si svou loď kupují jen jako módní doplněk (a během letních měsíců je to pokušení nejvyšší), bývají z péče a mandatorních provozních nákladů, které si loď již ze své podstaty nemilosrdně vyžádá, často rozčarovaní a loď po prvním roce s výraznou ztrátou prodávají.
Lodí na prodej je však řádově více než možných zájemců. Ne nadarmo se proto říká, že muž má dva nejšťastnější okamžiky v životě: a to když si koupí svou první loď, a druhý když ji pak prodá. Technická zdatnost majitele tak skutečně není základní podmínkou vlastnictví jachty.
Na Facebook S/Y Tea se mě jeden jachtař také ptal, co si vlastně můžu na své lodi opravovat sám a na co už musím mít Gorana. Jedna věc je tedy moje aktuální technická vyspělost (zlepšuju se :-) - a druhá je čas, který tomu můžu osobně věnovat. Split není v Podolí a nemůžu se tak na svou loď kdykoliv utrhnout cestou z práce.
Loď je zapotřebí, s ohledem na měnící se počasí a provoz v maríně, průběžně kontrolovat, větrat, startovat motor a alespoň 2x měsíčně ji očistit. To je Goranův hlavní úkol. Řada lidí to buď vůbec nedělá, nebo jen minimálně. Taková loď se pak pozná podle zažloutlého plastu a „tradičního“ puchu v podpalubí.
Další služby, které mi můj Goran zajišťuje, jsou průběžné opravy věcí, které některý z nás během roku na lodi zjistí, a pak také pravidelný roční servis s přípravou na sezonu, kdy je třeba loď vytáhnout z vody.
Je dobré mít takového spojence a „styčného důstojníka“, který loď zná a který mi zodpovídá za všechny práce na ni, než všechny požadavky na servis honit přes anonymní recepci maríny.
V Chorvatsku však při rozhodování co si na lodi udělat sám hraje roli ještě jeden faktor – pracovní povolení. Ať to možná zní jakkoliv absurdně, existuje řada případů, kdy snaha zahraničních majitelů servisovat si sám vlastní loď (např. nátěr antifoulingu) byla přerušena příjezdem policie, zatčením a zabavením lodě. I to se stává. Chorvaté to považují za práci načerno. Pokud tak ve Vašem okolí někdo dostane pocit, že mu tím berete jeho práci, máte o udání postaráno.
To však není všechno. I když si řeknete, že svou loď tedy svěříte nějakému místnímu Goranovi, který však nemá smlouvu s vaší marinou (tj. neplatí jí paušál za to, že v jejích prostorách může poskytovat své služby), tak máte zase problém.
Takže Vám nakonec ze všech prací zbude v Chorvatsku jen tankování a čištění lodě po plavbě – no a to já si už nikým nenechám vzít :-)
Na podzim opět plánuji několik sportovních přeplaveb. Termíny a trasy jsou na dohodě a další členové posádky jsou vítaní, tak napište. Seskládat plnou posádku k danému termínu není totiž lehký úkol.
-Skipper