Podzim, to je téměř jeden velký státní svátek. Nevím, co na takové množství volna říká česká ekonomika, ale pro nás je to o důvod víc odjet na jachtu.
| | |
Listopad na jadranu je nádherný, ale pro Čechy je to taky taková malá lingvistická past. Pokud se s Chorvatem dohodnete na listopadovém termínu, tak se asi nesejdete. V chorvatštině „listopad“ znamená říjen, zatímco listopadu se řekne „studeni“. Obzvlášť matoucí je pak „studený listopad“.
V pátek 12. listopadu jsme tedy s přítelkyní vyrazili zpátky „domů“, do Splitu. Asi 50 km před marínou jsem začal mít neurčitý pocit, že mi něco chybí. Pocit s každým kilometrem nabíral na intenzitě a když jsem zaparkoval u lodě, bylo jasné, že jsem doma zapomněl tašku se všemi svými osobními věcmi. Naštěstí jsem nezapomněl klíče a to je vlastně vše, co potřebuji - Tea mám zařízenou jako další plnohodnotnou domácnost i s rezervním oblečením.
Pár dní před odjezdem z Prahy jsem na monitoru ve své kanceláři sledoval, jak ve Splitu řádí divoké počasí a jak se obsluha maríny snaží ochránit lodě. Díky dobrému vztahu s majiteli maríny mám totiž vzdálený přístup k bezpečnostním kamerám. Dvě kamery shodou okolností z různých úhlů zabírají moji Océanis a já tak mám takové malé „kukátko“ do Středomoří. To jsem ale ještě netušil, co uvidím po příjezdu na místo. Silný vítr Lebič a vlny poškodili vlnolamy před marínou a bez okamžitého zásahu pracovníků maríny by lodě přišly o své salingy. Noční můra každého majitele lodě.
Představím Vám Gorana. Protože nejsem příliš technicky zdatný (snažím se), tak Gorana zaměstnávám, aby se mi pravidelně staral o loď. V případě potřeby technického zásahu to funguje asi takto: Do jedné ruky vložíte 100euro, do druhé ruky Gorana a pak obsah levé ruky přiložíte k pravé. Chvíli počkáte a pak celé zopakujete s dalšími 200euro. Ne, zcela vážně, Goran se vyplatí a nevím, co bych si bez něj počal. Split je přece jen na pravidelnou péči, kterou námořní loď vyžaduje, trochu z ruky.
Nyní byl Goranův úkol instalovat ke kuchyňskému dřezu nožní pumpu na slanou vodu, kterou mi při koupi lodě odnesl bývalý majitel, na stěžeň připevnit windex, přidat další servisní baterii (nyní mám 3x 130Ah a plánuji další pro zamýšlený příďový propeler) a do salonu namontovat lampičku na čtení. Hlavním Goranovým úkolem však bylo opravit těsnění luken, které při dešti protékají. Těsnící guma je již zteřelá a netěsní. Koupil jsem proto u Lewmaru nové těsnění pro 6 kritických luken. Cena za tu gumu byla téměř 7.000,- Kč (!) Za „obyčejnou“ gumu(?)
Goran úkoly splnil k mé spokojenosti, tedy až na ten poslední. Výměna těsnění vyžaduje rozebrání lukny, jenže za ty roky není zteřelá jen guma, ale také šrouby, které nelze odejmout. Goran proto bude muset všechny šrouby odvrtat, udělat nějaké drahé kouzlo a vše pak složit dohromady. Pracnost prý nedokáže odhadnout. No jo, no, těsnění je ale třeba, Goran již má mou důvěru a pro příště vím, že i těsnící guma vyžaduje pravidelnou péči.
Dále jsem byl upozorněn, že budu asi potřebovat novou nabíječku. Stávající je již na sklonku své životnosti a na množství baterií, které mám, je slabá. Nyní mám 25A a prý budu potřebovat novou na 40A. K tomu jsem si vyslechl historku o nějaké chorvatské popové hvězdě, která kotví u dalšího mola a jejíž nabíječka před pár dny shořela.
Ještě jedna věc: vždy před odjezdem si svůj outboard motor schovávám do místního skladu. Měl bych si prý pro něj pořídit stojan, protože poloha naležato mu neprospívá, teče a to má neblahý vliv na plastový kryt. Naštěstí mám ještě někde doma dřevěnou konstrukci z původního balení motoru, tak ji příště přivezu.
Konečně jsme připraveni k vyplutí a našim cílem je Korčula. Venku je krásné babí léto, 20C, slunečno, pár lidí se koupe a fouká mírný SE vítr.
Nakonec jsme místo na Korčule z lenivosti a díky brzkému stmívání skončili na bóji v zátoce Marinkovac na Sv. Klementu. Byli jsme tam jediná loď a bez výběrčího. Druhý den opět stejné „letní“ počasí, ale vítr již dosahoval 4-5 Bft, tak jsme po krátkém koupání vypluli na Korčulu do zátoky Gradine.
Při své říjnové plavbě jsem vyměnil lano rollfoku geny a zřejmě ne příliš šťastně. Lano bylo kratší, než by bylo třeba, a na konci chyběl uzel. Gena mi tak při vypuštění vymotala celé lano, které ze stoperu vyletělo až někam na příď a zasukovalo se pod rollfokem. Ano, já vím. Rozmotávání lana na přídi ve vlnách mi zabralo přes půl hodiny a potupně mě na zbytek plavby odvařilo.
Gradine byla opět zcela prázdná a velmi příjemná. Během plavby jsme potkávali jen rybáře, kteří teď mají žně. A také delfíny, co hladově pronásledují rybářské lodě. Jachtaři na dohled nebyli žádní.
Meteo hlásilo přechod fronty a tak jsme se další den svezli zpátky na bóji na Sv. Klement. Vítr se přes noc zvedal a ráno jsem zjistil, že mi v noci uletěl persenik od outboardu (cca 1.000,- Kč). Vlajku už po zkušenostech z vlajkové tyče na noc schovávám. Moře dává a moře bere.
Druhý den nás čekal návrat do maríny, prudce klesal tlak a nebe pod mrakem značícím příchod dynamické fronty. Vítr SE v poryvech 6-8 Bft. V maríně jsme se vyvazovali při 34kn předobočního větru a měli jsme tak ve dvou co dělat.
Asi nejlepší plavba letošní sezóny! Ještě teď jsme plní endorfinu.
Ráno nás pak po rituální očistě lodě čeká návrat „domů“ do Prahy, divoké jadranské počasí necháme za sebou. Vrátíme se sem až na vánoční svátky, kdy na palubě Tea strávíme další Silvestr. O tom ale příště.
-Skipper
V pátek 12. listopadu jsme tedy s přítelkyní vyrazili zpátky „domů“, do Splitu. Asi 50 km před marínou jsem začal mít neurčitý pocit, že mi něco chybí. Pocit s každým kilometrem nabíral na intenzitě a když jsem zaparkoval u lodě, bylo jasné, že jsem doma zapomněl tašku se všemi svými osobními věcmi. Naštěstí jsem nezapomněl klíče a to je vlastně vše, co potřebuji - Tea mám zařízenou jako další plnohodnotnou domácnost i s rezervním oblečením.
Pár dní před odjezdem z Prahy jsem na monitoru ve své kanceláři sledoval, jak ve Splitu řádí divoké počasí a jak se obsluha maríny snaží ochránit lodě. Díky dobrému vztahu s majiteli maríny mám totiž vzdálený přístup k bezpečnostním kamerám. Dvě kamery shodou okolností z různých úhlů zabírají moji Océanis a já tak mám takové malé „kukátko“ do Středomoří. To jsem ale ještě netušil, co uvidím po příjezdu na místo. Silný vítr Lebič a vlny poškodili vlnolamy před marínou a bez okamžitého zásahu pracovníků maríny by lodě přišly o své salingy. Noční můra každého majitele lodě.
Představím Vám Gorana. Protože nejsem příliš technicky zdatný (snažím se), tak Gorana zaměstnávám, aby se mi pravidelně staral o loď. V případě potřeby technického zásahu to funguje asi takto: Do jedné ruky vložíte 100euro, do druhé ruky Gorana a pak obsah levé ruky přiložíte k pravé. Chvíli počkáte a pak celé zopakujete s dalšími 200euro. Ne, zcela vážně, Goran se vyplatí a nevím, co bych si bez něj počal. Split je přece jen na pravidelnou péči, kterou námořní loď vyžaduje, trochu z ruky.
Nyní byl Goranův úkol instalovat ke kuchyňskému dřezu nožní pumpu na slanou vodu, kterou mi při koupi lodě odnesl bývalý majitel, na stěžeň připevnit windex, přidat další servisní baterii (nyní mám 3x 130Ah a plánuji další pro zamýšlený příďový propeler) a do salonu namontovat lampičku na čtení. Hlavním Goranovým úkolem však bylo opravit těsnění luken, které při dešti protékají. Těsnící guma je již zteřelá a netěsní. Koupil jsem proto u Lewmaru nové těsnění pro 6 kritických luken. Cena za tu gumu byla téměř 7.000,- Kč (!) Za „obyčejnou“ gumu(?)
Goran úkoly splnil k mé spokojenosti, tedy až na ten poslední. Výměna těsnění vyžaduje rozebrání lukny, jenže za ty roky není zteřelá jen guma, ale také šrouby, které nelze odejmout. Goran proto bude muset všechny šrouby odvrtat, udělat nějaké drahé kouzlo a vše pak složit dohromady. Pracnost prý nedokáže odhadnout. No jo, no, těsnění je ale třeba, Goran již má mou důvěru a pro příště vím, že i těsnící guma vyžaduje pravidelnou péči.
Dále jsem byl upozorněn, že budu asi potřebovat novou nabíječku. Stávající je již na sklonku své životnosti a na množství baterií, které mám, je slabá. Nyní mám 25A a prý budu potřebovat novou na 40A. K tomu jsem si vyslechl historku o nějaké chorvatské popové hvězdě, která kotví u dalšího mola a jejíž nabíječka před pár dny shořela.
Ještě jedna věc: vždy před odjezdem si svůj outboard motor schovávám do místního skladu. Měl bych si prý pro něj pořídit stojan, protože poloha naležato mu neprospívá, teče a to má neblahý vliv na plastový kryt. Naštěstí mám ještě někde doma dřevěnou konstrukci z původního balení motoru, tak ji příště přivezu.
Konečně jsme připraveni k vyplutí a našim cílem je Korčula. Venku je krásné babí léto, 20C, slunečno, pár lidí se koupe a fouká mírný SE vítr.
Nakonec jsme místo na Korčule z lenivosti a díky brzkému stmívání skončili na bóji v zátoce Marinkovac na Sv. Klementu. Byli jsme tam jediná loď a bez výběrčího. Druhý den opět stejné „letní“ počasí, ale vítr již dosahoval 4-5 Bft, tak jsme po krátkém koupání vypluli na Korčulu do zátoky Gradine.
Při své říjnové plavbě jsem vyměnil lano rollfoku geny a zřejmě ne příliš šťastně. Lano bylo kratší, než by bylo třeba, a na konci chyběl uzel. Gena mi tak při vypuštění vymotala celé lano, které ze stoperu vyletělo až někam na příď a zasukovalo se pod rollfokem. Ano, já vím. Rozmotávání lana na přídi ve vlnách mi zabralo přes půl hodiny a potupně mě na zbytek plavby odvařilo.
Gradine byla opět zcela prázdná a velmi příjemná. Během plavby jsme potkávali jen rybáře, kteří teď mají žně. A také delfíny, co hladově pronásledují rybářské lodě. Jachtaři na dohled nebyli žádní.
Meteo hlásilo přechod fronty a tak jsme se další den svezli zpátky na bóji na Sv. Klement. Vítr se přes noc zvedal a ráno jsem zjistil, že mi v noci uletěl persenik od outboardu (cca 1.000,- Kč). Vlajku už po zkušenostech z vlajkové tyče na noc schovávám. Moře dává a moře bere.
Druhý den nás čekal návrat do maríny, prudce klesal tlak a nebe pod mrakem značícím příchod dynamické fronty. Vítr SE v poryvech 6-8 Bft. V maríně jsme se vyvazovali při 34kn předobočního větru a měli jsme tak ve dvou co dělat.
Asi nejlepší plavba letošní sezóny! Ještě teď jsme plní endorfinu.
Ráno nás pak po rituální očistě lodě čeká návrat „domů“ do Prahy, divoké jadranské počasí necháme za sebou. Vrátíme se sem až na vánoční svátky, kdy na palubě Tea strávíme další Silvestr. O tom ale příště.
-Skipper
RSS Feed
