| | |
Océanis 411 je pohodlný, stabilní a věřím že i odolný cruiser, který se loděnici Bénéteau skutečně povedl. Svědčí o tom více jak 1200 vyrobených kusů a množství ocenění, které si tato výrobní řada za dlouhých 7 let své produkce zasloužila. Hlavně je to ale už druhou sezónu ideální loď pro mne.
Rád bych s Tea do budoucna procestoval celé Středomoří a můj sen je plavba kolem světa. Dle získaných zkušeností se proto postupně snažím Tea dovybavit k obrazu svému a s vizí soběstačné offshore jachty, na kterou má (snad) parametry.
Na lodi se snažím být vždy alespoň jeden prodloužený víkend až týden v měsíci. Mám chorvatský internet (Simpa od T-Mobile) a nejvíc koncepční práce stejně odvedu spíše v kajutě na lodi než ve své pražské kanceláři. Celkem je Tea vytížená cca 4 měsíce v roce a to buď mými plavbami nebo jako pohodlný hausboat pro rodinu a přátele.
Océanis 411 je dostatečně prostorná loď ať již je to podpalubí tvořené 4 kajutami, salonem s kuchyňkou, 2 koupelnami, úložným prostorem nebo paluba s rozlehlým kokpitem. Nejčastěji vyplouváme jen ve dvou s mou přítelkyní, to pak máme z volných kajut každý svou šatnu, sklad a pracovnu. Avšak i při plavbách s početnější posádkou má každý svůj psychologický prostor a plavba je tak pro všechny příjemnější.
Oceaniska má veškeré ovládání svedeno do kokpitu a tak ji mohu ovládat sám a bez posádky. Občas by se mi ale v maríně při bočním větru a absenci posádky hodilo více rukou na palubě – vážně proto na příští sezonu uvažuji o příďovém propeleru s dálkovým ovládáním, který by jinak nebyl zapotřebí.
Výbava mé Oceanisky odpovídala zvyklostem průměru chorvatského charteru. Hned s koupí jsem se chtěl vrhnout do upgradů a prošpikovat loď svými „vylepšeními“. Tady mě naštěstí opět zkorigoval můj „guru“ Jirka Zindulka a poradil mi, abych s lodí nejprve strávil jednu sezónu a pak teprve uvidím, co a proč potřebuji.
Jirkovou radu jsem si vzal k srdci a první kolo investice jsem rozdělil do 3 okruhů – bezpečnost, pohodlí a hašení průběžných „průserů“.
Tady musím říct, že koupí lodě skončila éra snění a nastala doba tvrdé reality. To, co mi dřív přišlo jako nehorázná a excentricky přemrštěná cena, je dnes naprosto normální provozní výdaj. Výraz „investice do lodě“ je asi hodně nadnesený – prostě investuji do své radosti a zdraví a tak je to třeba brát.
Nejdříve jsem se zaměřil na základní bezpečnostní výbavu lodě (pyrotechnika, vesty, hasící přístroje, ..), kterou mi, mimo jiné, prodávající Chorvat Ivo z lodě odnesl. Stávající hlavní kotvu Danforth jsem nahradil stejně těžkou 14kg Deltou (dnes bych volil 16kg), která mi přijde na jadranské dno vhodnější, a z původní jsem udělal kotvu záložní. Řetěz byl už notně zrezivělý, proto 50m nového řetězu a dalších 20m navázaného kotevního lana. Následovala výměna téměř všech lan a koupě nového dingy.
Nápady na vylepšení lodě jsou jako Jezinky se svými třemi prstíky. Když už pustíte jeden dovnitř, tak se neubráníte celé ruce. Takže když už nové dingy, tak i outboard motor pěkně v setu, perseniky apod. Po dlouhém zvažování jsem vybral dingy Selva T230Vib s nafukovacím kýlem, které jsem pár dní po objednávce chaoticky změnil na větší T270Vib a k tomu motor Selva Oyster o výkonu 6Hp.
Nové dingy je super, ale trochu jsem přestřelil. Motor je tak těžký (cca 30kg), že jsem kvůli němu musel vyztužit uchycení zábradlí (200 Euro) a instalovat lano výtahu (160 Euro). Pokud bych měl volit znovu, tak půjdu do malého a levného člunu s lehkým, byť méně výkonným motorem. Eh, tady jsem Jirku bohužel neposlechl.
Investice do zvýšení pohodlí znamenaly zejména instalace větráku a zásuvky na 12V do každé kajuty, nová obšívka roztřepaného kormidla, repase sprayhoodu a bimini, a zejména pak v říjnu nezávislé topení Webasto 5500, jehož instalace trvala ani ne den a díky kterému je loď pohodlná a obyvatelná celoročně. Mimochodem zima na Jadranu je nádherná, ale o tom někdy příště.
Dřevěnou lávku jsem kvůli své 70ti leté mamince, která si Tea oblíbila jako „letní chalupu“, vyměnil za pevnou skládací pasarelu se zábradlím – původní lávku mi pak druhý den někdo ukradl.
No a průběžných „průserů“ bylo v první sezóně skutečně hodně. Dokonce jsem si v té době kvůli tomu na další sezónu raději koupil asistenční službu SeaHelp. Odešla mi sonda sonaru, pumpa, alternátor a pak postupně všechny baterie (startovací a dvě servisní) atd.
Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že během první sezóny se mi podařilo s lodí sžít, vychytat většinu skrytých problémů a další sezóna už byla klidná, pod kontrolou a vše poslouchalo. Žádná jiná loď není tak hýčkaná a opečovávaná jako Tea – to si ale o své lodi myslí každý majitel ;-)
Když jsem si sečetl své výdaje na loď (bez vyplutí – jen marína, chorvatské poplatky, pojištění, pravidelný servis a investice) za první rok, tak jsem cca na 20% kupní ceny lodě a zatím to vypadá, že i sezóna 2010 bude nákladově obdobná.
-Skipper
Na lodi se snažím být vždy alespoň jeden prodloužený víkend až týden v měsíci. Mám chorvatský internet (Simpa od T-Mobile) a nejvíc koncepční práce stejně odvedu spíše v kajutě na lodi než ve své pražské kanceláři. Celkem je Tea vytížená cca 4 měsíce v roce a to buď mými plavbami nebo jako pohodlný hausboat pro rodinu a přátele.
Océanis 411 je dostatečně prostorná loď ať již je to podpalubí tvořené 4 kajutami, salonem s kuchyňkou, 2 koupelnami, úložným prostorem nebo paluba s rozlehlým kokpitem. Nejčastěji vyplouváme jen ve dvou s mou přítelkyní, to pak máme z volných kajut každý svou šatnu, sklad a pracovnu. Avšak i při plavbách s početnější posádkou má každý svůj psychologický prostor a plavba je tak pro všechny příjemnější.
Oceaniska má veškeré ovládání svedeno do kokpitu a tak ji mohu ovládat sám a bez posádky. Občas by se mi ale v maríně při bočním větru a absenci posádky hodilo více rukou na palubě – vážně proto na příští sezonu uvažuji o příďovém propeleru s dálkovým ovládáním, který by jinak nebyl zapotřebí.
Výbava mé Oceanisky odpovídala zvyklostem průměru chorvatského charteru. Hned s koupí jsem se chtěl vrhnout do upgradů a prošpikovat loď svými „vylepšeními“. Tady mě naštěstí opět zkorigoval můj „guru“ Jirka Zindulka a poradil mi, abych s lodí nejprve strávil jednu sezónu a pak teprve uvidím, co a proč potřebuji.
Jirkovou radu jsem si vzal k srdci a první kolo investice jsem rozdělil do 3 okruhů – bezpečnost, pohodlí a hašení průběžných „průserů“.
Tady musím říct, že koupí lodě skončila éra snění a nastala doba tvrdé reality. To, co mi dřív přišlo jako nehorázná a excentricky přemrštěná cena, je dnes naprosto normální provozní výdaj. Výraz „investice do lodě“ je asi hodně nadnesený – prostě investuji do své radosti a zdraví a tak je to třeba brát.
Nejdříve jsem se zaměřil na základní bezpečnostní výbavu lodě (pyrotechnika, vesty, hasící přístroje, ..), kterou mi, mimo jiné, prodávající Chorvat Ivo z lodě odnesl. Stávající hlavní kotvu Danforth jsem nahradil stejně těžkou 14kg Deltou (dnes bych volil 16kg), která mi přijde na jadranské dno vhodnější, a z původní jsem udělal kotvu záložní. Řetěz byl už notně zrezivělý, proto 50m nového řetězu a dalších 20m navázaného kotevního lana. Následovala výměna téměř všech lan a koupě nového dingy.
Nápady na vylepšení lodě jsou jako Jezinky se svými třemi prstíky. Když už pustíte jeden dovnitř, tak se neubráníte celé ruce. Takže když už nové dingy, tak i outboard motor pěkně v setu, perseniky apod. Po dlouhém zvažování jsem vybral dingy Selva T230Vib s nafukovacím kýlem, které jsem pár dní po objednávce chaoticky změnil na větší T270Vib a k tomu motor Selva Oyster o výkonu 6Hp.
Nové dingy je super, ale trochu jsem přestřelil. Motor je tak těžký (cca 30kg), že jsem kvůli němu musel vyztužit uchycení zábradlí (200 Euro) a instalovat lano výtahu (160 Euro). Pokud bych měl volit znovu, tak půjdu do malého a levného člunu s lehkým, byť méně výkonným motorem. Eh, tady jsem Jirku bohužel neposlechl.
Investice do zvýšení pohodlí znamenaly zejména instalace větráku a zásuvky na 12V do každé kajuty, nová obšívka roztřepaného kormidla, repase sprayhoodu a bimini, a zejména pak v říjnu nezávislé topení Webasto 5500, jehož instalace trvala ani ne den a díky kterému je loď pohodlná a obyvatelná celoročně. Mimochodem zima na Jadranu je nádherná, ale o tom někdy příště.
Dřevěnou lávku jsem kvůli své 70ti leté mamince, která si Tea oblíbila jako „letní chalupu“, vyměnil za pevnou skládací pasarelu se zábradlím – původní lávku mi pak druhý den někdo ukradl.
No a průběžných „průserů“ bylo v první sezóně skutečně hodně. Dokonce jsem si v té době kvůli tomu na další sezónu raději koupil asistenční službu SeaHelp. Odešla mi sonda sonaru, pumpa, alternátor a pak postupně všechny baterie (startovací a dvě servisní) atd.
Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že během první sezóny se mi podařilo s lodí sžít, vychytat většinu skrytých problémů a další sezóna už byla klidná, pod kontrolou a vše poslouchalo. Žádná jiná loď není tak hýčkaná a opečovávaná jako Tea – to si ale o své lodi myslí každý majitel ;-)
Když jsem si sečetl své výdaje na loď (bez vyplutí – jen marína, chorvatské poplatky, pojištění, pravidelný servis a investice) za první rok, tak jsem cca na 20% kupní ceny lodě a zatím to vypadá, že i sezóna 2010 bude nákladově obdobná.
-Skipper
RSS Feed
