Když máš den blbec, a nic se ti nedaří, tak raději zůstaň v přístavu a nevyplouvej.
| | |
Na moři se skipper musí potýkat nejen s navigací, nepřízní počasí a s technickými záludnostmi, kterými ho jeho loď s oblibou drží ve střehu, ale také občas i sám se sebou. Někdy prostě nemáte den a jen se nestačíte divit, jakou měl pan Murphy se svými zákony pravdu.
Teď už můžu říct, že když vidíte svého skippera, jak po vytažení coly z lednice před otevřením s láhví pořádně zaštěrchá a to navíc s rozmyslem, tak je důvod k panice. Tím to onen památný pátek začalo u mě. Další průvodní symptomy byly stejně alarmující, ale před vyplutím mě bohužel nezastavily. Nejhorší na tom bylo, že jsem ten den nic neudělal ve zkratu, ale vše jsem si předem řádně promyslel a uvážil, abych pak nakonec vybral tu nejhorší variantu.
Tak například jsem odpoledne vyplul na kotvu kousek za marínu. Měl jsem ještě nějakou práci ve Splitu a potřeboval jsem pořádné připojení na internet. Kotvil jsem hned naproti pláže, tj. v místě, které není nijak chráněno. Foukalo z moře cca 16 kn a hlavně začaly přicházet poměrně velké vlny. Co skipper Petr neudělal? Vše zvážil a řekl si, to je dobré, na těch pár hodin, normálně kotvím i při větším větru – zůstaneme. Jen si neuvědomil, že normálně při větším větru nemá v kryté zátoce metrové vlny.
Až při odplouvání jsem si uvědomil, jaké jsem měl štěstí – mohl jsem tak přijít o kotevní vrátek, který mohl tlak řetězu díky vlnám z lodě vytrhnout. To samé se stalo jedné polské plachetnici před dvěma lety u Starého Gradu. Vlny jí vyrvaly kotevní vrátek, po kterém zůstala jen díra, a hodily ji pak na skály. Ve dvě hodiny ráno jsme jim pomáhali se záchranou a pro jejich posádku tím plavba kvůli rozsáhlým škodám na lodi skončila.
Pojistku tlumení rázů řetězu jsem samozřejmě nenastavil a ani si nejsem jistý, zda by měla v takové situaci vůbec smysl, ale lépe něco než nic. Au, za uši. –Vím to, je mi to jasné a přesto jsem to ten den udělal – navíc po důkladném zvážení!
Z vrátku rázy řetězu vyhodily krytku vstupu pro doplňování maziva a ulomily zarážku, která zabraňuje zasekávání řetězu. Aby se mi do maziva nedostala nečistota, použil jsem pro zazátkování díry jeden kolík ze své sady bezpečnostních špuntů pro loď. Jak jsem byl rád, že tu sadu mám, a to jsem si jejich použití předtím ani nedokázal představit a sadu zakoupil jen z povinnosti.
Po vyplutí z kotvy jsem ještě neměl dost – pěkně foukalo a tak jsem si chtěl spravit náladu a na zpáteční plavbu vytáhnul plachty. Najednou přišel poryv o síle cca 22 uzlů, nic alarmujícího, a než myšlenka „zrefovat plachty“ stačila uzrát a přeměnit se v čin, ozvala se rána a hlavní plachta se zrefovala sama. Jen trochu jinak, než bych potřeboval. Utržený kus zadního cípu uchycení plachty jen schlíple vysel z ráhna, zatímco zbytek hlavasky se bezmocně třepetal na stěžni. Au, tak toto bude drahé.
Návrat do maríny pak už proběhl naštěstí v pořádku. Goran přijde ráno a zanese roztrženou plachtu sailmakerovi. Když budeme mít štěstí, tak odpoledne vyplujeme.
Pořád jsem neměl dost, a tak jsem ve sladké nevědomosti pokračoval v pokoušení Murphyho zákonů při přecházení lávky na molo. Nejprve mi z nohy sklouzla plastová bota Crocs. Nevím, jaké vyhodnocovací procedury v tu chvíli můj mozek prováděl, ale evidentně si jako prioritu stanovil záchranu plastové boty před jejím „utopením“. Přitom mi do vody vypadl diktafon a já za ním skočil s mobilem v kapse. Čím dál tím lépe.
Naštěstí mám na lodi pro tyto situace náhradní telefon. Teď se hodil. Nebudu vás už unavovat výčtem dalších kiksů, protože den zdaleka ještě nebyl u konce. Poučení je jasné.
Oprava plachty naštěstí díky Goranovi proběhla rychle a bez problému a stála jen 300 Kuna. Horší to je s kotevním vrátkem, ten bude Goran muset vymontovat a pak ve Splitu najít někoho, kdo umí svařovat hliník. Za blbost se holt platí.
Snažím se být optimista a najít na tom všem i něco pozitivního. Jednak teď mám o čem psát (i když to bych si byl i odpustil) a hlavně utržená plachta svědčila o únavě materiálu. Jsem rád, že se mi to stalo pár metrů od maríny než někde na dálkové přeplavbě.
Můj chorvatský kamarád takto na svém Nauticatu přišel o kotvu za 1,800 Euro a to v hloubce, kdy už se mu záchrana kotvy nevyplatí. Díky únavě materiálu mu při zvedání kotvy, když už skoro byla nahoře, praskl šekl. Řetěz i šekl byl při tom jen šest let starý. Na prasklině pak bylo zjevné, jak už byl materiál uvnitř zkřehlý. Na povrchu tomu však nic nenasvědčovalo.
Tento můj kamarád mi v maríně vyprávěl příběh svého podobně špatného dne, kdy mu horoskop v den blbec skutečně vygradoval. Z nějakého hnutí mysli, které doteď nechápe, vzal všechny své lodní doklady (papíry od lodě, pojištění, crewlist, licence, daně ...) a dal je poprvé v životě do plastikového pytle. Doteď neví, proč to udělal. Pak začal na lodi uklízet a do pytle s doklady začal pro změnu ládovat odpadky. Vše s pocitem dobře vykonané práce hodil do kontejneru. Uvědomil si to až doma v 6h ráno. Naštěstí se mu veškeré doklady podařilo na patřičných úřadech vytelefonovat a díky dobrým kontaktům a pochopení úředníků vše dal znovu dohromady, a to v rekordní lhůtě čtyř hodin! Zkušenost to byla ale strašná a kromě respektu ke dni blbec z ní navíc vyplývá: nikdy neopouštěj zaběhlé rituály.
-Skipper
Teď už můžu říct, že když vidíte svého skippera, jak po vytažení coly z lednice před otevřením s láhví pořádně zaštěrchá a to navíc s rozmyslem, tak je důvod k panice. Tím to onen památný pátek začalo u mě. Další průvodní symptomy byly stejně alarmující, ale před vyplutím mě bohužel nezastavily. Nejhorší na tom bylo, že jsem ten den nic neudělal ve zkratu, ale vše jsem si předem řádně promyslel a uvážil, abych pak nakonec vybral tu nejhorší variantu.
Tak například jsem odpoledne vyplul na kotvu kousek za marínu. Měl jsem ještě nějakou práci ve Splitu a potřeboval jsem pořádné připojení na internet. Kotvil jsem hned naproti pláže, tj. v místě, které není nijak chráněno. Foukalo z moře cca 16 kn a hlavně začaly přicházet poměrně velké vlny. Co skipper Petr neudělal? Vše zvážil a řekl si, to je dobré, na těch pár hodin, normálně kotvím i při větším větru – zůstaneme. Jen si neuvědomil, že normálně při větším větru nemá v kryté zátoce metrové vlny.
Až při odplouvání jsem si uvědomil, jaké jsem měl štěstí – mohl jsem tak přijít o kotevní vrátek, který mohl tlak řetězu díky vlnám z lodě vytrhnout. To samé se stalo jedné polské plachetnici před dvěma lety u Starého Gradu. Vlny jí vyrvaly kotevní vrátek, po kterém zůstala jen díra, a hodily ji pak na skály. Ve dvě hodiny ráno jsme jim pomáhali se záchranou a pro jejich posádku tím plavba kvůli rozsáhlým škodám na lodi skončila.
Pojistku tlumení rázů řetězu jsem samozřejmě nenastavil a ani si nejsem jistý, zda by měla v takové situaci vůbec smysl, ale lépe něco než nic. Au, za uši. –Vím to, je mi to jasné a přesto jsem to ten den udělal – navíc po důkladném zvážení!
Z vrátku rázy řetězu vyhodily krytku vstupu pro doplňování maziva a ulomily zarážku, která zabraňuje zasekávání řetězu. Aby se mi do maziva nedostala nečistota, použil jsem pro zazátkování díry jeden kolík ze své sady bezpečnostních špuntů pro loď. Jak jsem byl rád, že tu sadu mám, a to jsem si jejich použití předtím ani nedokázal představit a sadu zakoupil jen z povinnosti.
Po vyplutí z kotvy jsem ještě neměl dost – pěkně foukalo a tak jsem si chtěl spravit náladu a na zpáteční plavbu vytáhnul plachty. Najednou přišel poryv o síle cca 22 uzlů, nic alarmujícího, a než myšlenka „zrefovat plachty“ stačila uzrát a přeměnit se v čin, ozvala se rána a hlavní plachta se zrefovala sama. Jen trochu jinak, než bych potřeboval. Utržený kus zadního cípu uchycení plachty jen schlíple vysel z ráhna, zatímco zbytek hlavasky se bezmocně třepetal na stěžni. Au, tak toto bude drahé.
Návrat do maríny pak už proběhl naštěstí v pořádku. Goran přijde ráno a zanese roztrženou plachtu sailmakerovi. Když budeme mít štěstí, tak odpoledne vyplujeme.
Pořád jsem neměl dost, a tak jsem ve sladké nevědomosti pokračoval v pokoušení Murphyho zákonů při přecházení lávky na molo. Nejprve mi z nohy sklouzla plastová bota Crocs. Nevím, jaké vyhodnocovací procedury v tu chvíli můj mozek prováděl, ale evidentně si jako prioritu stanovil záchranu plastové boty před jejím „utopením“. Přitom mi do vody vypadl diktafon a já za ním skočil s mobilem v kapse. Čím dál tím lépe.
Naštěstí mám na lodi pro tyto situace náhradní telefon. Teď se hodil. Nebudu vás už unavovat výčtem dalších kiksů, protože den zdaleka ještě nebyl u konce. Poučení je jasné.
Oprava plachty naštěstí díky Goranovi proběhla rychle a bez problému a stála jen 300 Kuna. Horší to je s kotevním vrátkem, ten bude Goran muset vymontovat a pak ve Splitu najít někoho, kdo umí svařovat hliník. Za blbost se holt platí.
Snažím se být optimista a najít na tom všem i něco pozitivního. Jednak teď mám o čem psát (i když to bych si byl i odpustil) a hlavně utržená plachta svědčila o únavě materiálu. Jsem rád, že se mi to stalo pár metrů od maríny než někde na dálkové přeplavbě.
Můj chorvatský kamarád takto na svém Nauticatu přišel o kotvu za 1,800 Euro a to v hloubce, kdy už se mu záchrana kotvy nevyplatí. Díky únavě materiálu mu při zvedání kotvy, když už skoro byla nahoře, praskl šekl. Řetěz i šekl byl při tom jen šest let starý. Na prasklině pak bylo zjevné, jak už byl materiál uvnitř zkřehlý. Na povrchu tomu však nic nenasvědčovalo.
Tento můj kamarád mi v maríně vyprávěl příběh svého podobně špatného dne, kdy mu horoskop v den blbec skutečně vygradoval. Z nějakého hnutí mysli, které doteď nechápe, vzal všechny své lodní doklady (papíry od lodě, pojištění, crewlist, licence, daně ...) a dal je poprvé v životě do plastikového pytle. Doteď neví, proč to udělal. Pak začal na lodi uklízet a do pytle s doklady začal pro změnu ládovat odpadky. Vše s pocitem dobře vykonané práce hodil do kontejneru. Uvědomil si to až doma v 6h ráno. Naštěstí se mu veškeré doklady podařilo na patřičných úřadech vytelefonovat a díky dobrým kontaktům a pochopení úředníků vše dal znovu dohromady, a to v rekordní lhůtě čtyř hodin! Zkušenost to byla ale strašná a kromě respektu ke dni blbec z ní navíc vyplývá: nikdy neopouštěj zaběhlé rituály.
-Skipper
RSS Feed
