O Velikonocích již není žádných pochyb, že sezóna na Jadranu začala. Nám se ale pomalu začíná stýskat po klidu a pohodě zimních zátok bez všudypřítomných výběrčích a bezohledných „turistů“.
| | |
Na loď si v první řadě jezdím odpočinout od pražského stresu, zejména v létě to však ve většině jadranských zátok vypadá hůř než na Václaváku. Není to ani tak dáno množstvím lodí, jako spíše bezohledností jejich posádek, které si tichou zátoku pletou s „chlastacím“ lunaparkem a diskotékou pod otevřeným nebem. Taková posádka je ostudou každého skippera. Nejraději bych proto přes léto s Tea odplul někam pryč, mimo toto šílenství, ale pracovní vytížení mi to asi nedovolí.
Když už jsme u tohoto moralizačního tématu, tak ještě jeden slibuji, že poslední postřeh. Na Sv. Klimentu s námi o Velikonocích kotvily celkem čtyři plachetnice – všichni na kotvách. Najednou se odkudsi vyřítili dva pánové na silných vodních skútrech a mezi našimi plachetnicemi téměř minutu zuřivě kroužili. Nemusím asi říkat, co to udělalo s našimi loděmi, a hlavně jaký vztah jsme v tu chvíli všichni získali k vodním skútrům. Teď už se vůbec nedivím, že české vodní plochy jsou pro skútry většinou uzavřené a doufám, že to tak i zůstane.
Před měsícem jsem ze Splitu odjížděl s tím, že musím koupit novou hlavní plachtu (viz YR 06/2011). Stávající „hlavaska“ šla jen obtížně vysunout a Goran usoudil, že to bude „břichem“, které se na plachtě vytvořilo.
Představa tohoto dalšího mimořádného výdaje ve výši cca 200.000,- Kč mě moc nepotěšila a hlavně mi to celé nedávalo smysl, protože plachta je poměrně nová, každý rok řádně servisovaná sailmakerem a dosud jsem na ní žádné známky vyššího opotřebení nepozoroval. Nakonec se ukázalo, že plachta je v pořádku. Problém byl v nevhodném lanu, které bylo o pár milimetrů silnější a navíc po dvou letech vlivem povětrnostních podmínek nabralo další milimetry na tloušťce. Lano tak blokovalo rolovací mechanizmus ve stěžni a plachta se postupně úplně zasekla. S novým lanem jde plachta ven jako po másle a je radost, když nabere vítr.
Nedávno jsem na českém jachtařském portálu jachting.info zaznamenal diskuzi o čtečkách elektronických knih Kindle od internetového giganta Amazon.com. Elektronické knihy jsou pro jachtaře nedocenitelným pomocníkem, díky kterému můžeme mít veškerou potřebnou literaturu stále při ruce a nemusíme při tom po taškách tahat kila knih. Z diskuze však k mému překvapení vyplynulo, že součástí této čtečky v ceně cca 180USD je také neomezené připojení na internet ve100 státech světa včetně, ČR a Chorvatska. Toto připojení je bez dalších poplatků, a tedy zdarma. Jachtaři v diskuzi potvrzovali, že to skutečně funguje a že přes Kindl na moři sledují předpověď počasí a dokonce posílají maily.
Vzhledem k tomu, že na jachtě svůj notebook velmi nerad zapínám – silně mi připomíná práci – by toto bylo skvělé řešení a za pokus mi to stojí. Nyní mohu potvrdit, že to opravdu funguje! Digitální inkoust čtečky elektronických knih sice není po grafické stránce nijak zázračný, je však příjemný na čtení i na slunci a jeho baterie vydrží až 14 dnů. Co víc si přát? Nikdo asi neví, jak dlouho bude Amazon toto bezplatné připojení provozovat, já mám ale pocit, že se mi má investice do čtečky Kindle vrátila už nyní. Svůj notebook a chorvatský internet si tak díky Kindle mohu šetřit pro chvíle, kdy musím na lodi skutečně pracovat a být ve spojení se svým pražským týmem a zákazníky.
Počasí se nám během Velikonoc vyvedlo a dokonce místy i krásně zafoukalo. Vyrazili jsme proto na Korčulu a okolní ostrůvky. Po našem nejlepším zimním příteli – lodním topení Webasto – jsme už ani nevzdychli.
Po návratu do Splitu jsem ještě s Goranem doladil pár detailů ohledně ročního servisu Tea, který stále ještě nemáme za sebou. Zdrželi jsme se s přípravou instalace příďového propeleru, tak snad už příští měsíc. Tea by však už co nejdříve potřebovala vyčistit trup pod čárou ponoru od biologických nánosů a nanést nový antifouling. Ještě že s ní celý rok alespoň jednou měsíčně vyplujeme - pokud by jachta přes zimu jen stála v přístavu, tak by nánosy byly mnohem větší.
K seznamu úkolů pro Gorana přibyla ještě oprava bortlajsny, která praskla v místě předního vazáku. Tato prasklina byla v bortlasjně již při koupi lodě a postupem času se díra zvětšovala. Goran vymění celý kus teakového dřeva bortlajsny za nový a zpevní okolí předního vazáku (200 Euro). Na lodi je pořád co opravovat.
-Skipper
Když už jsme u tohoto moralizačního tématu, tak ještě jeden slibuji, že poslední postřeh. Na Sv. Klimentu s námi o Velikonocích kotvily celkem čtyři plachetnice – všichni na kotvách. Najednou se odkudsi vyřítili dva pánové na silných vodních skútrech a mezi našimi plachetnicemi téměř minutu zuřivě kroužili. Nemusím asi říkat, co to udělalo s našimi loděmi, a hlavně jaký vztah jsme v tu chvíli všichni získali k vodním skútrům. Teď už se vůbec nedivím, že české vodní plochy jsou pro skútry většinou uzavřené a doufám, že to tak i zůstane.
Před měsícem jsem ze Splitu odjížděl s tím, že musím koupit novou hlavní plachtu (viz YR 06/2011). Stávající „hlavaska“ šla jen obtížně vysunout a Goran usoudil, že to bude „břichem“, které se na plachtě vytvořilo.
Představa tohoto dalšího mimořádného výdaje ve výši cca 200.000,- Kč mě moc nepotěšila a hlavně mi to celé nedávalo smysl, protože plachta je poměrně nová, každý rok řádně servisovaná sailmakerem a dosud jsem na ní žádné známky vyššího opotřebení nepozoroval. Nakonec se ukázalo, že plachta je v pořádku. Problém byl v nevhodném lanu, které bylo o pár milimetrů silnější a navíc po dvou letech vlivem povětrnostních podmínek nabralo další milimetry na tloušťce. Lano tak blokovalo rolovací mechanizmus ve stěžni a plachta se postupně úplně zasekla. S novým lanem jde plachta ven jako po másle a je radost, když nabere vítr.
Nedávno jsem na českém jachtařském portálu jachting.info zaznamenal diskuzi o čtečkách elektronických knih Kindle od internetového giganta Amazon.com. Elektronické knihy jsou pro jachtaře nedocenitelným pomocníkem, díky kterému můžeme mít veškerou potřebnou literaturu stále při ruce a nemusíme při tom po taškách tahat kila knih. Z diskuze však k mému překvapení vyplynulo, že součástí této čtečky v ceně cca 180USD je také neomezené připojení na internet ve100 státech světa včetně, ČR a Chorvatska. Toto připojení je bez dalších poplatků, a tedy zdarma. Jachtaři v diskuzi potvrzovali, že to skutečně funguje a že přes Kindl na moři sledují předpověď počasí a dokonce posílají maily.
Vzhledem k tomu, že na jachtě svůj notebook velmi nerad zapínám – silně mi připomíná práci – by toto bylo skvělé řešení a za pokus mi to stojí. Nyní mohu potvrdit, že to opravdu funguje! Digitální inkoust čtečky elektronických knih sice není po grafické stránce nijak zázračný, je však příjemný na čtení i na slunci a jeho baterie vydrží až 14 dnů. Co víc si přát? Nikdo asi neví, jak dlouho bude Amazon toto bezplatné připojení provozovat, já mám ale pocit, že se mi má investice do čtečky Kindle vrátila už nyní. Svůj notebook a chorvatský internet si tak díky Kindle mohu šetřit pro chvíle, kdy musím na lodi skutečně pracovat a být ve spojení se svým pražským týmem a zákazníky.
Počasí se nám během Velikonoc vyvedlo a dokonce místy i krásně zafoukalo. Vyrazili jsme proto na Korčulu a okolní ostrůvky. Po našem nejlepším zimním příteli – lodním topení Webasto – jsme už ani nevzdychli.
Po návratu do Splitu jsem ještě s Goranem doladil pár detailů ohledně ročního servisu Tea, který stále ještě nemáme za sebou. Zdrželi jsme se s přípravou instalace příďového propeleru, tak snad už příští měsíc. Tea by však už co nejdříve potřebovala vyčistit trup pod čárou ponoru od biologických nánosů a nanést nový antifouling. Ještě že s ní celý rok alespoň jednou měsíčně vyplujeme - pokud by jachta přes zimu jen stála v přístavu, tak by nánosy byly mnohem větší.
K seznamu úkolů pro Gorana přibyla ještě oprava bortlajsny, která praskla v místě předního vazáku. Tato prasklina byla v bortlasjně již při koupi lodě a postupem času se díra zvětšovala. Goran vymění celý kus teakového dřeva bortlajsny za nový a zpevní okolí předního vazáku (200 Euro). Na lodi je pořád co opravovat.
-Skipper
RSS Feed
