Tento díl už dopisuji v příjemné zátoce na Lastovu. Výstupní odbavení máme za sebou a v noci nás čeká přeplavba na Gargano do italského Vieste.
| | |
Je konec června a před sebou máme dva až tři týdny volna. Plujeme s přítelkyní jen ve dvou a v plánu máme doplout až na Korfu. Nehodláme to ale nijak hrotit. Doplujeme, kam doplujeme, a když se nám bude někde líbit víc, tak zůstaneme. Už jsme vyrostli z toho, že denně musíme naplout desítky mil jen proto, abychom je napluli a měli „zářez“.
Tea má konečně po ročním servisu a dlouho připravované instalaci příďového manévrovacího propeleru (bow thruster) a dalších udělátek, které jsem si minulou sezónu naplánoval. Přiznám se, že zejména z instalace thrusteru jsem měl strach. Představa vrtání díry do trupu lodi byla téměř nesnesitelná. Goran se mne trochu nemotorně snažil uklidnit tím, že to celé bude dělat odborná chorvatská firma, a korunu tomu nasadil ve chvíli, kdy mi mailem poslal pár fotek ze zákroku. V tu chvíli se k mým obavám přidaly také noční můry, ve kterých hlavní roli hrála loď zaplavovaná ďábelskou dírou po příďovém propeleru. Nakonec musím říct, že Goran odvedl skvělou práci a pevnost instalace byla důkladně prověřena v několika následujících bouřkách, kterými jsme měli za pár dnů proplout (o tom ale příště).
S instalací bow trhusteru došlo také ke drobné změně elektroinstalace, jejíž význam mi bohužel došel až mnohem později. Oproti původnímu plánu musel Goran přesunout jednu ze tří servisních baterií na příď. K ní pak zapojil thruster i kotevní vrátek. Nejsem elektrikář, tak to popíšu tak, jak mi to popsal Goran – prostě pokud poklesne napětí ve dvou hlavních servisních bateriích, tak ty se automaticky začnou dobíjet z příďové servisní baterie, obráceně to nejde. Příďovou baterii lze odpojit a tak rychleji dobít hlavní dvě servisní. Výsledek byl takový, že během následujícího týdne maximálního plachtění jsem si pochvaloval, jak mám podle budíků i bez dobíjení v bateriích dostatek energie, a při tom jsem nevědomky zcela vyšťavil příďovou baterii, kterou jaksi budík nezahrnoval (??). Ráno při odkotvování jsem se pak hezky protáhnul při ručním vytahování 60 metrů řetězu. Není nad pořádnou rozcvičku. No, tuto část je zapotřebí ještě doladit.
Dalšími položkami na seznamu instalací bylo dálkové ovládání kotvy Quick CHC 1202 s ukazatelem odvinutého řetězu a kotouč na řezání lan u propeleru.
Goran mi každý den zasílal fotky z pokračujících prací, které jsem postupně dával na facebookovou stránku Tea. Na jedné z nich bylo vyfoceno dno trupu s propelerem a na první pohled jasně svítícím poškozením jeho pouzdra. Opět mi při tom pohledu zatrnula krev v žilách a nedokázal jsem si vysvětlit, kde bych k tomuto poškození mohl přijít. Navíc se mi během pár minut pod touto fotkou na facebooku od ostatních jachtařů začaly objevovat povzbudivé komentáře, které mé obavy jen zesílily. Jeden jachtař vyjádřil názor, že je to určitě od namotaného lana, protože jim se prý podařilo to samé poškození, když namotané lano odstraňovali. To už mi ale přišla vysvětlující SMS od Gorana, že se jedná jen o kousek lepící pásky a vše je v naprostém pořádku. Uf. Takže jen optický klam a ne „bad news Petr“, to je úleva.
Když už jsme u těch facebookových diskuzí, tak v jedné z nich se mě někdo ptal, zda Tea není cítit rybinou a zatuchlinou, jak je tomu např. u chartrových lodí už po třech letech provozu a zda tomu lze vůbec zabránit. Jednou prý měl půjčenou úplně novou loď a rozdíl byl nesrovnatelný. Odpověděl jsem mu, že tomu samozřejmě zabránit lze, ale o lodičku je třeba neustále pečovat doslova s kartáčkem na zuby. To samozřejmě ale něco stojí, a zejména v Chorvatsku, když si vše neumíš nebo kvůli chorvatským pracovním zákonům nemůžeš udělat sám. Tea je krásně voňavá jachta a v mnoha ohledech lepší, než nová.
Další důležitou a také nákladnou položkou ročního servisu Tea bylo zbroušení všech předchozích vrstev antifoulingu až na základ. Tato procedura by měla proběhnout každých max. 8-10 let/vrstev. Při koupi Tea jsem dělal test na osmózu (negativní) a příkladně o loď pečuji. I přes to jsme po odstranění vrstev antifoulingu narazili na zárodky osmózy, které jsme tak mohli ještě včas podchytit, řádně ošetřit a odstranit. Tato investice se rozhodně vyplatila.
-Skipper
Tea má konečně po ročním servisu a dlouho připravované instalaci příďového manévrovacího propeleru (bow thruster) a dalších udělátek, které jsem si minulou sezónu naplánoval. Přiznám se, že zejména z instalace thrusteru jsem měl strach. Představa vrtání díry do trupu lodi byla téměř nesnesitelná. Goran se mne trochu nemotorně snažil uklidnit tím, že to celé bude dělat odborná chorvatská firma, a korunu tomu nasadil ve chvíli, kdy mi mailem poslal pár fotek ze zákroku. V tu chvíli se k mým obavám přidaly také noční můry, ve kterých hlavní roli hrála loď zaplavovaná ďábelskou dírou po příďovém propeleru. Nakonec musím říct, že Goran odvedl skvělou práci a pevnost instalace byla důkladně prověřena v několika následujících bouřkách, kterými jsme měli za pár dnů proplout (o tom ale příště).
S instalací bow trhusteru došlo také ke drobné změně elektroinstalace, jejíž význam mi bohužel došel až mnohem později. Oproti původnímu plánu musel Goran přesunout jednu ze tří servisních baterií na příď. K ní pak zapojil thruster i kotevní vrátek. Nejsem elektrikář, tak to popíšu tak, jak mi to popsal Goran – prostě pokud poklesne napětí ve dvou hlavních servisních bateriích, tak ty se automaticky začnou dobíjet z příďové servisní baterie, obráceně to nejde. Příďovou baterii lze odpojit a tak rychleji dobít hlavní dvě servisní. Výsledek byl takový, že během následujícího týdne maximálního plachtění jsem si pochvaloval, jak mám podle budíků i bez dobíjení v bateriích dostatek energie, a při tom jsem nevědomky zcela vyšťavil příďovou baterii, kterou jaksi budík nezahrnoval (??). Ráno při odkotvování jsem se pak hezky protáhnul při ručním vytahování 60 metrů řetězu. Není nad pořádnou rozcvičku. No, tuto část je zapotřebí ještě doladit.
Dalšími položkami na seznamu instalací bylo dálkové ovládání kotvy Quick CHC 1202 s ukazatelem odvinutého řetězu a kotouč na řezání lan u propeleru.
Goran mi každý den zasílal fotky z pokračujících prací, které jsem postupně dával na facebookovou stránku Tea. Na jedné z nich bylo vyfoceno dno trupu s propelerem a na první pohled jasně svítícím poškozením jeho pouzdra. Opět mi při tom pohledu zatrnula krev v žilách a nedokázal jsem si vysvětlit, kde bych k tomuto poškození mohl přijít. Navíc se mi během pár minut pod touto fotkou na facebooku od ostatních jachtařů začaly objevovat povzbudivé komentáře, které mé obavy jen zesílily. Jeden jachtař vyjádřil názor, že je to určitě od namotaného lana, protože jim se prý podařilo to samé poškození, když namotané lano odstraňovali. To už mi ale přišla vysvětlující SMS od Gorana, že se jedná jen o kousek lepící pásky a vše je v naprostém pořádku. Uf. Takže jen optický klam a ne „bad news Petr“, to je úleva.
Když už jsme u těch facebookových diskuzí, tak v jedné z nich se mě někdo ptal, zda Tea není cítit rybinou a zatuchlinou, jak je tomu např. u chartrových lodí už po třech letech provozu a zda tomu lze vůbec zabránit. Jednou prý měl půjčenou úplně novou loď a rozdíl byl nesrovnatelný. Odpověděl jsem mu, že tomu samozřejmě zabránit lze, ale o lodičku je třeba neustále pečovat doslova s kartáčkem na zuby. To samozřejmě ale něco stojí, a zejména v Chorvatsku, když si vše neumíš nebo kvůli chorvatským pracovním zákonům nemůžeš udělat sám. Tea je krásně voňavá jachta a v mnoha ohledech lepší, než nová.
Další důležitou a také nákladnou položkou ročního servisu Tea bylo zbroušení všech předchozích vrstev antifoulingu až na základ. Tato procedura by měla proběhnout každých max. 8-10 let/vrstev. Při koupi Tea jsem dělal test na osmózu (negativní) a příkladně o loď pečuji. I přes to jsme po odstranění vrstev antifoulingu narazili na zárodky osmózy, které jsme tak mohli ještě včas podchytit, řádně ošetřit a odstranit. Tato investice se rozhodně vyplatila.
-Skipper
RSS Feed
