Je už květen a zítra s Teou opět vyplouvám pro svou pravidelnou dávku endorfinů při další sportovní přeplavbě Jadranu.
| | |
Není nad to nechat pracovní starosti chvíli za hlavou, nabrat vítr do plachet a dobít si tak baterky. K tomu přece lodě jsou.
Posádku mi tentokrát bude tvořit skupina manažerů jedné slovenské IT firmy, která si tak chce své klíčové lidi „sladit“ při netradičním teambuildingu. Takže až tak úplně mimo práci nebudu. Navíc si chci při této plavbě sám prověřit jeden trik, na který mě před pár týdny při čekání na celní odbavení na Visu navedl německý jachtař Wolfgang.
Moje dosavadní praxe při vyplouvání mimo chorvatské vody spočívá v návštěvě kapitanátu, kde mi po důkladné kontrole mého chorvatského crew listu, zaplacené viněty a borovičné taxy, vystaví crew list pro přeplavbu. V podstatě tak jen kontrolují, že jsem v Chorvatsku zaplatil veškeré jejich možné i nemožné daně a nedlužím jim ani lasičku. Pak se přesunu k policii a celníkům a můžu vyplout.
Wolfgangovi po třech letech skokových nárůstů cen za kotvení a služby v Chorvatsku došla trpělivost a rozhodnul se přeplout se svou Jeanneau do Řecka. Seznámili jsme se na Visu při oblíbené kratochvíli majitelů - při mytí lodě.
Dozvěděl jsem se od něj, že teď popluje do Vieste stejně jako já a že před tím pouze zavolá na policii a celníky, kteří ho odbaví. Na kapitanát nepůjde. Někde načetl, že vzhledem k tomu, že má, stejně jako já, loď registrovanou pod vlajku EU a v Chorvatsku je jen v tranzitu, tak se teď pouze vrací „domů“ a „přeplavbový“ crew list nepotřebuje, protože má stále platný řádný chorvatský crew list.
To mi přijde jako rozumná, avšak na chorvatské byrokratické poměry docela revoluční myšlenka. Zatím jsem ji v praxi nevyzkoušel, protože pokud se Wolfgang mýlí a dojde k nějakému problému, tak by to pro Chorvaty, a tedy i pro mne, mohl být giga problém.
Ještě teď mám v živé vzpomínce, jak mě jednou ve Splitu zatkli za porušení celního zákona, protože jsem se při připlutí z Itálie neproclil na Visu - jak bylo mou povinností - ale až ve Splitu. Nikoho z policistů při tom nezajímalo, že jsem měl na lodi „emergency“ a přímou plavbu do Splitu jsem z pozice skippera za daných okolností vyhodnotil jako nejvhodnější řešení. Byla tehdy hluboká noc, nejrychlejší pomoc byla až ve Splitu a na vysílačku mi z Visu nikdo nereagoval.
Kapitanáty mají pro svou evidenci centrální informační systém a dráždit tak kobru bosou nohou je riziko. Na druhou stranu by Wolfův trik ušetřil dost času. Teď tady sedím ve Splitu na lodi a říkám si, jak se vhodně na kapitanátu zeptat, protože kdo se moc ptá, moc se dozví. Máte s tím někdo zkušenost?
Chorvatský „přeplavbový“ crew list se hodí jako doklad pro doložení opuštění teritoriálních vod Chorvatska, které lodě v tranzitu musí realizovat každých 18 měsíců. Fakticky ho ale nepotřebuji mít pokaždé, když odplouvám.
Další pro jachtaře důležité a aktuální téma, které jsme s Wolfem na Visu probrali, byl blížící se vstup Chorvatska do EU. Shodli jsme se na tom, že to bude po všech stránkách nejspíš „disaster“.
Většina majitelů lodí dosud těžila právě z toho, že Chorvatsko není členem EU, a tudíž u své lodě nemuseli nutně odvádět DPH. Nyní buď budou muset všichni DPH doplatit, nebo odplout do jiné země. Na pražské výstavě Lodě na vodě k tomuto tématu byla pro majitele jachet dokonce prezentovaná speciální nabídka řešení jednoho tuzemského daňového poradce.
Wolfgang má v celé věci jasno a vysvětloval mi svůj bizarní a taky trochu dobrodružný plán, jak platbu DPH minimalizovat. No nevím, jak mu to vyjde. Myslím, že když už si člověk jednou jachtu pořídí, tak by měl být také srozuměn s vysokými náklady na její provoz a být schopen zaplatit všechny daňové povinnosti s tím spojené. Jinak se původní radost z lodě promění v horor.
Osobně jsem zvědavý, co nám jachtařům vstup Chorvatska do EU přinese. Rád bych doufal v odliv lodí z přecpaného Chorvatska pryč. Volnější zátoky a narovnání přemrštěných cen je krásná, bohužel však jen snová a naivní představa. Středomoří není nafukovací a s ohledem na stav Evropské Unie očekávám spíše další růst cen.
Taky by mě zajímalo, co se stalo s nápadem šéfa chorvatského polostátního řetězce marín ACI, který v minulém roce přišel se štěpným nápadem, aby lodě v tranzitu měly povinnost na noc zůstávat jen v marínách a nesměly tak volně kotvit v zátokách. Jeho maríny tím totiž podle něj přichází o peníze. Vzhledem ke stavu chorvatské ekonomiky, která se snaží pomocí extra daní vytěžit maximum, a oni to na rozdíl od nás umí, mi to moc optimismu nedává a nedivil bych se, kdyby se tento doutnající nápad rozhořel v realizaci.
Dost bylo teoretizování – než mi zítra přijede posádka, tak musím dobít všechny baterie v „ručních“ přístrojích. Je velmi nemilé, když Vám v polovině nočního kotevního manévru dojde baterie v reflektoru nebo při výsadku na pevninu posádka zjistí, že jí došla baterie ve vysílačce a nemá si Vás jak zavolat, abyste je na gumáku přepravili zpátky na kotvící loď.
Ideální by bylo na lodi mít pro tyto ruční přístroje na pevno zabudované držáky pro dobíjení jako u el. kartáčku na zuby a během plavby je tak mít neustále připravené. Člověk by pak nemusel neustále myslet na to, zda baterii dobil nebo ne.
-Skipper
Posádku mi tentokrát bude tvořit skupina manažerů jedné slovenské IT firmy, která si tak chce své klíčové lidi „sladit“ při netradičním teambuildingu. Takže až tak úplně mimo práci nebudu. Navíc si chci při této plavbě sám prověřit jeden trik, na který mě před pár týdny při čekání na celní odbavení na Visu navedl německý jachtař Wolfgang.
Moje dosavadní praxe při vyplouvání mimo chorvatské vody spočívá v návštěvě kapitanátu, kde mi po důkladné kontrole mého chorvatského crew listu, zaplacené viněty a borovičné taxy, vystaví crew list pro přeplavbu. V podstatě tak jen kontrolují, že jsem v Chorvatsku zaplatil veškeré jejich možné i nemožné daně a nedlužím jim ani lasičku. Pak se přesunu k policii a celníkům a můžu vyplout.
Wolfgangovi po třech letech skokových nárůstů cen za kotvení a služby v Chorvatsku došla trpělivost a rozhodnul se přeplout se svou Jeanneau do Řecka. Seznámili jsme se na Visu při oblíbené kratochvíli majitelů - při mytí lodě.
Dozvěděl jsem se od něj, že teď popluje do Vieste stejně jako já a že před tím pouze zavolá na policii a celníky, kteří ho odbaví. Na kapitanát nepůjde. Někde načetl, že vzhledem k tomu, že má, stejně jako já, loď registrovanou pod vlajku EU a v Chorvatsku je jen v tranzitu, tak se teď pouze vrací „domů“ a „přeplavbový“ crew list nepotřebuje, protože má stále platný řádný chorvatský crew list.
To mi přijde jako rozumná, avšak na chorvatské byrokratické poměry docela revoluční myšlenka. Zatím jsem ji v praxi nevyzkoušel, protože pokud se Wolfgang mýlí a dojde k nějakému problému, tak by to pro Chorvaty, a tedy i pro mne, mohl být giga problém.
Ještě teď mám v živé vzpomínce, jak mě jednou ve Splitu zatkli za porušení celního zákona, protože jsem se při připlutí z Itálie neproclil na Visu - jak bylo mou povinností - ale až ve Splitu. Nikoho z policistů při tom nezajímalo, že jsem měl na lodi „emergency“ a přímou plavbu do Splitu jsem z pozice skippera za daných okolností vyhodnotil jako nejvhodnější řešení. Byla tehdy hluboká noc, nejrychlejší pomoc byla až ve Splitu a na vysílačku mi z Visu nikdo nereagoval.
Kapitanáty mají pro svou evidenci centrální informační systém a dráždit tak kobru bosou nohou je riziko. Na druhou stranu by Wolfův trik ušetřil dost času. Teď tady sedím ve Splitu na lodi a říkám si, jak se vhodně na kapitanátu zeptat, protože kdo se moc ptá, moc se dozví. Máte s tím někdo zkušenost?
Chorvatský „přeplavbový“ crew list se hodí jako doklad pro doložení opuštění teritoriálních vod Chorvatska, které lodě v tranzitu musí realizovat každých 18 měsíců. Fakticky ho ale nepotřebuji mít pokaždé, když odplouvám.
Další pro jachtaře důležité a aktuální téma, které jsme s Wolfem na Visu probrali, byl blížící se vstup Chorvatska do EU. Shodli jsme se na tom, že to bude po všech stránkách nejspíš „disaster“.
Většina majitelů lodí dosud těžila právě z toho, že Chorvatsko není členem EU, a tudíž u své lodě nemuseli nutně odvádět DPH. Nyní buď budou muset všichni DPH doplatit, nebo odplout do jiné země. Na pražské výstavě Lodě na vodě k tomuto tématu byla pro majitele jachet dokonce prezentovaná speciální nabídka řešení jednoho tuzemského daňového poradce.
Wolfgang má v celé věci jasno a vysvětloval mi svůj bizarní a taky trochu dobrodružný plán, jak platbu DPH minimalizovat. No nevím, jak mu to vyjde. Myslím, že když už si člověk jednou jachtu pořídí, tak by měl být také srozuměn s vysokými náklady na její provoz a být schopen zaplatit všechny daňové povinnosti s tím spojené. Jinak se původní radost z lodě promění v horor.
Osobně jsem zvědavý, co nám jachtařům vstup Chorvatska do EU přinese. Rád bych doufal v odliv lodí z přecpaného Chorvatska pryč. Volnější zátoky a narovnání přemrštěných cen je krásná, bohužel však jen snová a naivní představa. Středomoří není nafukovací a s ohledem na stav Evropské Unie očekávám spíše další růst cen.
Taky by mě zajímalo, co se stalo s nápadem šéfa chorvatského polostátního řetězce marín ACI, který v minulém roce přišel se štěpným nápadem, aby lodě v tranzitu měly povinnost na noc zůstávat jen v marínách a nesměly tak volně kotvit v zátokách. Jeho maríny tím totiž podle něj přichází o peníze. Vzhledem ke stavu chorvatské ekonomiky, která se snaží pomocí extra daní vytěžit maximum, a oni to na rozdíl od nás umí, mi to moc optimismu nedává a nedivil bych se, kdyby se tento doutnající nápad rozhořel v realizaci.
Dost bylo teoretizování – než mi zítra přijede posádka, tak musím dobít všechny baterie v „ručních“ přístrojích. Je velmi nemilé, když Vám v polovině nočního kotevního manévru dojde baterie v reflektoru nebo při výsadku na pevninu posádka zjistí, že jí došla baterie ve vysílačce a nemá si Vás jak zavolat, abyste je na gumáku přepravili zpátky na kotvící loď.
Ideální by bylo na lodi mít pro tyto ruční přístroje na pevno zabudované držáky pro dobíjení jako u el. kartáčku na zuby a během plavby je tak mít neustále připravené. Člověk by pak nemusel neustále myslet na to, zda baterii dobil nebo ne.
-Skipper
RSS Feed
