Mrazy v Chorvatsku a vlastně i po celé Evropě vesele přetrvávají a my jsme stále na suchu. Už je to skoro tři měsíce, co jsme Tea viděli naposledy.
| | |
Tehdy jsme si mysleli, že za pár týdnů budeme zase zpátky, ale člověk míní a příroda mění. Byli jsme na to řádně připraveni?
Před pár dny mi můj serviceman Goran poslal pár fotek z maríny, kde je Tea celá pod tlustou vrstvou sněhu. Až se mi při tom pohledu sevřelo srdce, nejsem zvyklý takhle Tea vídat a nemám pocit, že by jí to zvlášť prospívalo. To jsem zase zvědavý, jak se to podepíše na účtu za pravidelný roční servis a přípravu na sezónu, která mě, doufám, čeká už v březnu.
Sníh ve Splitu je celkem anomálie a zaskočil nejen mě. Chorvaté zjistili, že ve své výbavě nemají teplé boty, kabáty a zimní pneumatiky, a počáteční okouzlení sněhem poměrně rychle vyprchalo. Já si zase okamžitě vzpomněl na nádrže s vodou, které jsem při odjezdu nevypustil. Teplota Jadranu totiž téměř nikdy neklesá pod 10˚C a stejně jsem měl za 3 týdny zase na loď přijet oslavit Nový rok, tak proč vodu vypouštět, že?
Naštěstí proaktivně zakročil Goran a vodu z tanků včas vypustil. Vše by tedy mělo být v pořádku.
Trpělivě tedy čekáme, až se oteplí, a já při tom bilancuji, co se mi z mých plánů na vylepšení Tea podařilo v minulé sezóně realizovat, a přemítám, jak se mezitím změnily mé priority.
V minulém roce jsem z těch významnějších kroků instaloval příďový propeler, dálkové ovládání kotvy, přidal k zadnímu propeleru kotouč na řezání lan, nechal kompletně zbrousit všechny vrstvy antifoulingu a pořídil do kajut nové matrace. Všechny tyto investice se mi vyplatily a rozhodně nebyly unáhlené.
Co ale v novém roce? Můj oblíbený katalog německého eshopu opět přistál v poštovní schránce a je oproti minulému roku zase o něco tlustší.
Velmi rád bych pořídil radar, nový plotter, AIS, reproduktor na stěžeň a záďový oblouk se solárními panely. Nejsou to však levné věci a pořád hrozí riziko z „přepálení“ investice. Tj. nacpete do lodě tolik peněz, že je pak již v budoucnu neprodejná. Také si myslím, že se tyto věci kvůli instalaci a kompatibilitě vyplatí řešit všechny najednou. Zde pořád ještě nemám jasno a nechám to proto ještě chvíli uzrát.
Svou prioritu letos zaměřím na zvýšení bezpečnosti na palubě. Pro plánované kondiční přeplavby Jadranu a Středozemního moře jsem se rozhodl zakoupit nové záchranné vesty, ostrůvek a značkovací bóji. Možná k tomu ještě přidám vestavěný Navtex.
Automatické nafukovací záchranné vesty jsem chtěl koupit už dávno, ale problém je se servisem. Jako každá součást bezpečnostní výbavy by měly být pravidelně podrobeny servisní kontrole u výrobce. Moje představa proto byla, že tento nákup provedu v některém z českých jachtařských obchodů. Zde jsem však narazil, protože tento sortiment pro řadu z nich evidentně představuje okrajové zboží.
U automatické vesty totiž hodně záleží na tom, jaký je její spouštěcí mechanizmus. Zda je to hydrostatický Hammar nebo nějaká rozpustná aktivační tableta, případně jaký typ tablety a jaká je její dostupnost pro výměnu. Tyto podle mne zásadní informace mi nebyli v žádném místním jachtařském obchodě schopni říct a jen mi pořád tlačili ten jeden nebo dva kousky, které měli na regálu. Tak jsem zase odešel. Možná jsem měl ty dny jen smůlu na prodavače.
Vesty nakonec koupím online v německém e-shopu, u kterého je budu také servisovat. Rozhodl jsem se pro typ SeaTec X Pro 150, který bude i s ohledem na jejich životnost pro Jadran zatím stačit. Kategorie vesty 275N mi přijde už zbytečná.
Podobnou úvahu mám i u záchranného ostrůvku. Původně jsem chtěl pořídit nějaký „nabušený ostrov“, ale myslím, že pro oblast, ve které se nečastěji pohybuji, stačí mnohem jednodušší varianty. Nejlépe je totiž vůbec neopouštět loď, byť se potápí. Ostrůvek je pak poslední možnost, když už není zbytí a loď mizí pod hladinou. V takovém případě si myslím, že by měl na Středozemním moři ostrůvek poskytnout zázemí nejvýše na pár hodin, které jsou zde dostatečné pro příjezd záchrany. Pokud jste ji však schopni efektivně zalarmovat, to je však zase jiná kapitola. S ohledem na plánovanou životnost ostrůvku a jeho servisní náklady mi tudíž bude zatím stačit základní varianta od XM. Jsou to ale jen mé spekulace a zajímal by mě Váš názor.
Blíží se také doba, kdy budu muset platit další rok maríny. V minulém roce došlo k navýšení ceny o 10%, jsem zvědavý, co to bude letos. Obzvláště po té, co Itálie zavedla svou novou daň pro lodě kotvící v jejich vodách. Pro Chorvaty to bude zase požehnání, majitelé jachet si zoufají už teď.
Na začátek dubna již mám naplánovanou kondiční přeplavbu do Itálie a návštěvu souostroví Tremiti, tak hned zčerstva vyzkouším, jak to s tou novou daní v Itálii vypadá, a dám vědět. Případné zájemce o kondiční přeplavbu na S/Y Tea opět v závěru odkazuji na Facebook a e-mail.
-Skipper
Před pár dny mi můj serviceman Goran poslal pár fotek z maríny, kde je Tea celá pod tlustou vrstvou sněhu. Až se mi při tom pohledu sevřelo srdce, nejsem zvyklý takhle Tea vídat a nemám pocit, že by jí to zvlášť prospívalo. To jsem zase zvědavý, jak se to podepíše na účtu za pravidelný roční servis a přípravu na sezónu, která mě, doufám, čeká už v březnu.
Sníh ve Splitu je celkem anomálie a zaskočil nejen mě. Chorvaté zjistili, že ve své výbavě nemají teplé boty, kabáty a zimní pneumatiky, a počáteční okouzlení sněhem poměrně rychle vyprchalo. Já si zase okamžitě vzpomněl na nádrže s vodou, které jsem při odjezdu nevypustil. Teplota Jadranu totiž téměř nikdy neklesá pod 10˚C a stejně jsem měl za 3 týdny zase na loď přijet oslavit Nový rok, tak proč vodu vypouštět, že?
Naštěstí proaktivně zakročil Goran a vodu z tanků včas vypustil. Vše by tedy mělo být v pořádku.
Trpělivě tedy čekáme, až se oteplí, a já při tom bilancuji, co se mi z mých plánů na vylepšení Tea podařilo v minulé sezóně realizovat, a přemítám, jak se mezitím změnily mé priority.
V minulém roce jsem z těch významnějších kroků instaloval příďový propeler, dálkové ovládání kotvy, přidal k zadnímu propeleru kotouč na řezání lan, nechal kompletně zbrousit všechny vrstvy antifoulingu a pořídil do kajut nové matrace. Všechny tyto investice se mi vyplatily a rozhodně nebyly unáhlené.
Co ale v novém roce? Můj oblíbený katalog německého eshopu opět přistál v poštovní schránce a je oproti minulému roku zase o něco tlustší.
Velmi rád bych pořídil radar, nový plotter, AIS, reproduktor na stěžeň a záďový oblouk se solárními panely. Nejsou to však levné věci a pořád hrozí riziko z „přepálení“ investice. Tj. nacpete do lodě tolik peněz, že je pak již v budoucnu neprodejná. Také si myslím, že se tyto věci kvůli instalaci a kompatibilitě vyplatí řešit všechny najednou. Zde pořád ještě nemám jasno a nechám to proto ještě chvíli uzrát.
Svou prioritu letos zaměřím na zvýšení bezpečnosti na palubě. Pro plánované kondiční přeplavby Jadranu a Středozemního moře jsem se rozhodl zakoupit nové záchranné vesty, ostrůvek a značkovací bóji. Možná k tomu ještě přidám vestavěný Navtex.
Automatické nafukovací záchranné vesty jsem chtěl koupit už dávno, ale problém je se servisem. Jako každá součást bezpečnostní výbavy by měly být pravidelně podrobeny servisní kontrole u výrobce. Moje představa proto byla, že tento nákup provedu v některém z českých jachtařských obchodů. Zde jsem však narazil, protože tento sortiment pro řadu z nich evidentně představuje okrajové zboží.
U automatické vesty totiž hodně záleží na tom, jaký je její spouštěcí mechanizmus. Zda je to hydrostatický Hammar nebo nějaká rozpustná aktivační tableta, případně jaký typ tablety a jaká je její dostupnost pro výměnu. Tyto podle mne zásadní informace mi nebyli v žádném místním jachtařském obchodě schopni říct a jen mi pořád tlačili ten jeden nebo dva kousky, které měli na regálu. Tak jsem zase odešel. Možná jsem měl ty dny jen smůlu na prodavače.
Vesty nakonec koupím online v německém e-shopu, u kterého je budu také servisovat. Rozhodl jsem se pro typ SeaTec X Pro 150, který bude i s ohledem na jejich životnost pro Jadran zatím stačit. Kategorie vesty 275N mi přijde už zbytečná.
Podobnou úvahu mám i u záchranného ostrůvku. Původně jsem chtěl pořídit nějaký „nabušený ostrov“, ale myslím, že pro oblast, ve které se nečastěji pohybuji, stačí mnohem jednodušší varianty. Nejlépe je totiž vůbec neopouštět loď, byť se potápí. Ostrůvek je pak poslední možnost, když už není zbytí a loď mizí pod hladinou. V takovém případě si myslím, že by měl na Středozemním moři ostrůvek poskytnout zázemí nejvýše na pár hodin, které jsou zde dostatečné pro příjezd záchrany. Pokud jste ji však schopni efektivně zalarmovat, to je však zase jiná kapitola. S ohledem na plánovanou životnost ostrůvku a jeho servisní náklady mi tudíž bude zatím stačit základní varianta od XM. Jsou to ale jen mé spekulace a zajímal by mě Váš názor.
Blíží se také doba, kdy budu muset platit další rok maríny. V minulém roce došlo k navýšení ceny o 10%, jsem zvědavý, co to bude letos. Obzvláště po té, co Itálie zavedla svou novou daň pro lodě kotvící v jejich vodách. Pro Chorvaty to bude zase požehnání, majitelé jachet si zoufají už teď.
Na začátek dubna již mám naplánovanou kondiční přeplavbu do Itálie a návštěvu souostroví Tremiti, tak hned zčerstva vyzkouším, jak to s tou novou daní v Itálii vypadá, a dám vědět. Případné zájemce o kondiční přeplavbu na S/Y Tea opět v závěru odkazuji na Facebook a e-mail.
-Skipper
RSS Feed
