V zimě je na Jadranu krásně, je však vždy zapotřebí vychytat těch pár krásných dnů – to se nedá naplánovat.
| | |
Vánoce a Silvestr na lodi nám letos bohužel nevyšly. V Chorvatsku bylo max. 6-8˚C, a to společně se studeným větrem z hor nejsou na moři zrovna podmínky pro poklidný rodinný výlet, který jsme měli v plánu.
Už od listopadu jsme tedy na suchu a začíná se projevovat absťák. Navíc nám přestal fungovat přístup k bezpečnostním kamerám v maríně, tak nemohu potěšit své oko a uklidnit mysl tím, že loď je v pořádku. Už je to jeden rok od požáru, kdy zatoulaná silvestrovská rachejtle u nás spálila tři lodě.
Tyto Vánoce jsme navíc chtěli poprvé vzít na loď také našeho pejska. Vyběhali jsme pro něj všechna povolení, zakoupili síť na zábradlí a psí kšíry. Ano, koho by napadlo, že námořnické „psí kšíry“ se dělají také pro skutečné pejsky? Pán doktor mu do kůže na krku nastřelil „find me“ chip, který je společně s obojkem „scan me“ součástí psího pasu, a doplnil mu kartu očkování. Největším problémem bylo, že všechny tyto psí dokumenty musí mít datum maximálně tři dny před odjezdem, a to včetně razítka z krajské veterinární správy, protože jedeme mimo EU. To v době vánočních svátků nebylo jednoduché.
Snad se zase brzy vyčasí a my vyplujeme i s naším pejskem, který se nejspíš celou dobu modlil k Velkému Knírači, aby nikam nemusel. Občas totiž na vodu i vrčí a nejčastěji si k ní ostentativně sedá zády. Tak nevím.
Co je nového v maríně? Několik charterových lodí na našem molu bylo prodáno a odplulo. Manažer maríny si tak dělá prostor pro luxusní super jachty nad 30m, které tam mají od nové sezóny stát. Nás se údajně tato čistka netýká a můžeme zůstat. Uf. Vedle těch nablýskaných vil na moři si budeme připadat jako pramička. Vše je relativní.
Zajímavé je, že všechny prodané jachty odpluly z Chorvatska pryč. Motorové jachty se přesunuly do Řecka a např. krásná Bénéteau 50, kterou si koupil starší manželský pár z Austrálie, se vydala na půlroční plavbu do nového domova. Noví majitelé údajně moc zkušeností s ovládáním lodě nemají, proto si na celou plavbu najali chorvatského skippera. Poplují ještě s další nově zakoupenou lodí ve flotile. Splněný sen, tak to má být.
V minulých dílech jsem se zmínil o tom, jak nám při přeplavbě do Itálie vypověděl službu náš multifunkční display tridata Cetrek. Po naběhnutí se začal opakovaně a neočekávaně restartovat. Na lodi jsem neměl náhradní přístroj a celou přeplavbu jsme tak museli dokončit bez znalosti hloubky pod kýlem a síly větru. Bylo nutno pořídit nový tridata a také ruční přístroje do zálohy, které by na lodi měly vždy být.
Firma Cetrek již bohužel neexistuje, a tak jsem se rozhodl zakoupit nový multifunkční display Raymarine ST70. Oba přístroje jsou dle svých výrobců kompatibilní se standardem NMEA2000, a tak jsem to považoval za snadný úkol. Ve znamení standardů a interoperability prostě jen vyměním jeden displej za druhý. Jenže to není až tak docela pravda.
Cetrek pro sdružení informací ze sonaru, logu a ukazatele větru používá svůj interface C-net 2000, zatímco Raymarine je postaven na modernějším Seatalk. Oba sice mají základ v NMEA 2000, ale jak se ukázalo, tak v tomto případě jejich kompatibilitu nikdo nedokáže zaručit. Nelze jen tak vyměnit jeden display za druhý, ale je nutná také výměna veškeré kabeláže a s vysokou pravděpodobností také všech sond. Z různých zdrojů jsem byl také upozorněn, že i kdyby se nový displej a původní sondy podařilo propojit, tak nemusí být možné provést jejich kalibraci, která by mohla být možná pouze z původního C-Net displeje.
Celá tato legrace, kterou způsobil jeden nefunkční displej, by se tak rázem pěkně prodražila. Tento krok sice stejně plánuji udělat, a to v souvislosti se zakoupením radaru a nového ploteru, ke kterému se chystám. Ještě jsem k tomu ale nedozrál a není dobré věci uspěchat. Toto byla od Tea podpásovka.
Nakonec se Goranovi podařilo původní tridata Cetrek spravit a celá záležitost mě vyšla jen na 100 Euro. Good news Petr! Vždy takové štěstí ale s lodí nemáte a musíte být připraveni kdykoliv skočit a sáhnout do peněženky, jak si loďka pískne.
Při listopadovém návratu s lodí do maríny jsem si všimnul, že se mi, asi o závlačku relingu, podařilo roztrhnout lem geny. Plachty mimo sezónu ponechávám na lodi, protože na moře vyplouvám i během zimy. Na jaře pak Goran plachty sundá, očistí, vypere otěže od nánosů soli a plachty předá k pravidelné kontrole sailmakerovi.
Řada jachtařů na zimu plachty sundává a po očištění je uskladňuje v lodi. Myslím, že na stěžni je jí lépe. Nemusí se nijak nepřirozeně lámat a ohýbat. To ale znamená, že plachty je potřeba při každém návratu z moře vytáhnout, ostříkat sladkou vodou od soli a nechat vyschnout. Sůl jinak plachtu ničí a významně zkracuje její životnost. O problémech s nabobtnalými otěžemi hlavní plachty jsem zde již jednou psal. Plachta, podobně jako pověstná dědečkova řepa, pak nešla vytáhnout, a to se jednalo jen o otěže, které stojí jen pár tisíc korun. Celá plachta se pak pohybuje kolem dvě stě tisíc a výše. Péče o ni se rozhodně vyplatí.
S nadcházející sezónou přichází také plány kam s Tea letos poplujeme. Tento rok bych měl mít na moře mnohem víc času a doufám, že se mi tak podaří dostat se s Tea trochu dál. Na jarní měsíce opět plánuji pár kondičních transadriatic přeplaveb do Itálie a zpět a jednu dvoutýdenní přeplavbu na Korfu a zpět. Na crewlistu mám ještě místo, tak dejte vědět, pokud máte zájem doplnit posádku na Tea.
-Skipper
Už od listopadu jsme tedy na suchu a začíná se projevovat absťák. Navíc nám přestal fungovat přístup k bezpečnostním kamerám v maríně, tak nemohu potěšit své oko a uklidnit mysl tím, že loď je v pořádku. Už je to jeden rok od požáru, kdy zatoulaná silvestrovská rachejtle u nás spálila tři lodě.
Tyto Vánoce jsme navíc chtěli poprvé vzít na loď také našeho pejska. Vyběhali jsme pro něj všechna povolení, zakoupili síť na zábradlí a psí kšíry. Ano, koho by napadlo, že námořnické „psí kšíry“ se dělají také pro skutečné pejsky? Pán doktor mu do kůže na krku nastřelil „find me“ chip, který je společně s obojkem „scan me“ součástí psího pasu, a doplnil mu kartu očkování. Největším problémem bylo, že všechny tyto psí dokumenty musí mít datum maximálně tři dny před odjezdem, a to včetně razítka z krajské veterinární správy, protože jedeme mimo EU. To v době vánočních svátků nebylo jednoduché.
Snad se zase brzy vyčasí a my vyplujeme i s naším pejskem, který se nejspíš celou dobu modlil k Velkému Knírači, aby nikam nemusel. Občas totiž na vodu i vrčí a nejčastěji si k ní ostentativně sedá zády. Tak nevím.
Co je nového v maríně? Několik charterových lodí na našem molu bylo prodáno a odplulo. Manažer maríny si tak dělá prostor pro luxusní super jachty nad 30m, které tam mají od nové sezóny stát. Nás se údajně tato čistka netýká a můžeme zůstat. Uf. Vedle těch nablýskaných vil na moři si budeme připadat jako pramička. Vše je relativní.
Zajímavé je, že všechny prodané jachty odpluly z Chorvatska pryč. Motorové jachty se přesunuly do Řecka a např. krásná Bénéteau 50, kterou si koupil starší manželský pár z Austrálie, se vydala na půlroční plavbu do nového domova. Noví majitelé údajně moc zkušeností s ovládáním lodě nemají, proto si na celou plavbu najali chorvatského skippera. Poplují ještě s další nově zakoupenou lodí ve flotile. Splněný sen, tak to má být.
V minulých dílech jsem se zmínil o tom, jak nám při přeplavbě do Itálie vypověděl službu náš multifunkční display tridata Cetrek. Po naběhnutí se začal opakovaně a neočekávaně restartovat. Na lodi jsem neměl náhradní přístroj a celou přeplavbu jsme tak museli dokončit bez znalosti hloubky pod kýlem a síly větru. Bylo nutno pořídit nový tridata a také ruční přístroje do zálohy, které by na lodi měly vždy být.
Firma Cetrek již bohužel neexistuje, a tak jsem se rozhodl zakoupit nový multifunkční display Raymarine ST70. Oba přístroje jsou dle svých výrobců kompatibilní se standardem NMEA2000, a tak jsem to považoval za snadný úkol. Ve znamení standardů a interoperability prostě jen vyměním jeden displej za druhý. Jenže to není až tak docela pravda.
Cetrek pro sdružení informací ze sonaru, logu a ukazatele větru používá svůj interface C-net 2000, zatímco Raymarine je postaven na modernějším Seatalk. Oba sice mají základ v NMEA 2000, ale jak se ukázalo, tak v tomto případě jejich kompatibilitu nikdo nedokáže zaručit. Nelze jen tak vyměnit jeden display za druhý, ale je nutná také výměna veškeré kabeláže a s vysokou pravděpodobností také všech sond. Z různých zdrojů jsem byl také upozorněn, že i kdyby se nový displej a původní sondy podařilo propojit, tak nemusí být možné provést jejich kalibraci, která by mohla být možná pouze z původního C-Net displeje.
Celá tato legrace, kterou způsobil jeden nefunkční displej, by se tak rázem pěkně prodražila. Tento krok sice stejně plánuji udělat, a to v souvislosti se zakoupením radaru a nového ploteru, ke kterému se chystám. Ještě jsem k tomu ale nedozrál a není dobré věci uspěchat. Toto byla od Tea podpásovka.
Nakonec se Goranovi podařilo původní tridata Cetrek spravit a celá záležitost mě vyšla jen na 100 Euro. Good news Petr! Vždy takové štěstí ale s lodí nemáte a musíte být připraveni kdykoliv skočit a sáhnout do peněženky, jak si loďka pískne.
Při listopadovém návratu s lodí do maríny jsem si všimnul, že se mi, asi o závlačku relingu, podařilo roztrhnout lem geny. Plachty mimo sezónu ponechávám na lodi, protože na moře vyplouvám i během zimy. Na jaře pak Goran plachty sundá, očistí, vypere otěže od nánosů soli a plachty předá k pravidelné kontrole sailmakerovi.
Řada jachtařů na zimu plachty sundává a po očištění je uskladňuje v lodi. Myslím, že na stěžni je jí lépe. Nemusí se nijak nepřirozeně lámat a ohýbat. To ale znamená, že plachty je potřeba při každém návratu z moře vytáhnout, ostříkat sladkou vodou od soli a nechat vyschnout. Sůl jinak plachtu ničí a významně zkracuje její životnost. O problémech s nabobtnalými otěžemi hlavní plachty jsem zde již jednou psal. Plachta, podobně jako pověstná dědečkova řepa, pak nešla vytáhnout, a to se jednalo jen o otěže, které stojí jen pár tisíc korun. Celá plachta se pak pohybuje kolem dvě stě tisíc a výše. Péče o ni se rozhodně vyplatí.
S nadcházející sezónou přichází také plány kam s Tea letos poplujeme. Tento rok bych měl mít na moře mnohem víc času a doufám, že se mi tak podaří dostat se s Tea trochu dál. Na jarní měsíce opět plánuji pár kondičních transadriatic přeplaveb do Itálie a zpět a jednu dvoutýdenní přeplavbu na Korfu a zpět. Na crewlistu mám ještě místo, tak dejte vědět, pokud máte zájem doplnit posádku na Tea.
-Skipper
RSS Feed
