Říjen je již na Jadranu hraniční měsíc, který končí sezónu, a jehož počasí dokáže předvést na moři pěknou ruletu.
| | |
S říjnovým státním svátkem jsme stejně jako mnoho dalších Čechů vyrazili na prodloužený víkend a samozřejmě na naši Tea. Tunel Sv. Rok nám po průjezdu odhalil krásné slunečné a téměř letní počasí s 21C. To bylo po sychravé slotě, které jsme z ČR ujeli, nádhernou odměnou za hodiny v autě. V jedenáct hodin večer jsem v maríně naměřil ještě krásných 16C.
Dvojité vyvázání springů od Gorana a voda v salonu, která se do lodě dostala dorádovým ventilem, nám po příjezdu do maríny trochu přiblížili, jakáže divočina to tady ještě před pár dny byla. Kamarád Pavel byl na své Alasce 45 ve Vodici o týden dřív, Sv. Rok byl tou dobou pro nepřízeň počasí zavřený a před Malou Kapelou prý auta bruslila na sněhu. Účastníci letošní Viška regatty taky asi mají co vyprávět a jsou rádi, že se domů vrátili se zdravou kůží.
Při zářiovém odjezdu z Tea jsem po návratu z přeplavby do Itálie zapomněl obrátit dorádové ventily proti směru převažujícího větru v maríně. Výsledkem byla velká louže vody na desce navigačního stolku a promočené papíry uvnitř. Mapy mám naštěstí ve foliích. Ještě jeden den a voda by nám zničila nábytek. Dobře, že jsme přijeli.
Dalším nemilým překvapením byla silná vrstva plísně v ledničce, kterou mi můj serviceman Goran z nějakého neznámého důvodu zavřel. Před odjezdem vždy pečlivě čistíme ledničku a obě koupelny, aby v nich nezůstala voda. Záchody pak proplachujeme sladkou vodou se saponátem. Víko odpojené ledničky pak necháváme vždy otevřené a zajištěné proti zabouchnutí. Gorane, proč?!
Druhý den jsme za pálícího sluníčka vypluli na Veli Drveník. Stmívá se už brzo a do zátoky Solinska na jeho JZ části jsme připluli až těsně před soumrakem. Dno zátoky je porostlé trávou a kotva místy špatně drží. Když už to konečně vypadalo, že se kotva zakousla, rozhodl jsem se její pevnost ověřit. Navléknul jsem si neopren a ke kotvě se potopil. Dobře jsem udělal, kotva byla jen zapletená do chuchvalců trávy a při zesílení větru, které mělo večer přijít, by zcela jistě povolila. Nabalená tráva by pak kotvě nedovolila se již zarýt.
Co teď? Do setmění už zbývalo jen pár minut a než bych vylezl z vody ven, osušil se a manévr zopakoval, tak bych už pod vodou neviděl a nezbývalo by než doufat, že se kotva skutečně dobře chytla.
Ke kotvě mám tenkým provázkem připojenou kotevní bóji. Zkusil jsem ve vodě za provázek zatáhnout a kotvu na něm nadzvednout. Řetěz se povolil a vítr začal posouvat loď s mou snoubenkou na palubě, která nevěděla, co pod vodou s kotvou provádím. Tah a proud vody po pár metrech očistil kotvu od trávy, která se na provázku vznášela necelého půl metru nad dnem. Štěstí nám přálo a v travnatém porostu se objevilo holé místečko štěrku, kde jsem pustil provázek s kotvou. Ta se hned zaryla a zastavila tak nekontrolované splouvání naší lodě. Uf. To byla ale hujeřina.
Ano, dobrý postřeh – má přítelkyně z předchozích dílů Log booku se v tomto díle stává mou snoubenkou. Nechci předbíhat, ale vypadá to, že svatba bude rozhodně někde u moře nebo přímo na jachtě. Naše Tea je na to ale malá. Na webu pražské agentury YachtWedding, která má i pobočku v Chorvatsku, je široká nabídka přímořských svatebních míst nejen na Jadranu. Dokáží navíc zajistit veškerou administrativu a logistiku legálního svatebního obřadu v zahraničí. To bych opravdu ocenil, protože domluvit se na dálku s místními je občas nadlidský úkol, natož spolehnout se, že všechno nakonec klapne. To mi přijde jako ideální řešení např. v kombinaci s letní dovolenou na charteru.
Před odjezdem zpátky do Prahy jsem po sezóně opět vytáhnul lapače vlhkosti a naštěstí k nim na lodi našel také rezervní náplně a Gorana jsem instruoval, aby je pravidelně kontroloval a vyléval z nich vodu, aby nepřetekla. Lapač jsem umístil do dřezu, aby se náhodou slaná voda nerozlila na nábytek, což by znamenalo jeho konec. Vzhledem k tomu že Tea je neustále připojena břehovou přípojkou na 220V, uvažuji o zakoupení elektrického odvlhčovače.
Při poslední přeplavbě do Itálie se nám na lodi rozbil tridata Cetrek. To bylo nadělení. Myslel jsem, že je s ním konec a rozhodl se proto koupit nové zařízení. Goranovi se naštěstí podařilo display opravit. O anabázi s tím spojené se s vámi podělím v příštím díle Log booku.
Vlastní loď je kupa radosti a ještě větší hromada starostí. Myslete na to, když se rozhodnete, že bez vlastní lodě nemůžete žít a začnete nakupovat. Ne, já se svou Tea stále nelituji.
-Skipper
Dvojité vyvázání springů od Gorana a voda v salonu, která se do lodě dostala dorádovým ventilem, nám po příjezdu do maríny trochu přiblížili, jakáže divočina to tady ještě před pár dny byla. Kamarád Pavel byl na své Alasce 45 ve Vodici o týden dřív, Sv. Rok byl tou dobou pro nepřízeň počasí zavřený a před Malou Kapelou prý auta bruslila na sněhu. Účastníci letošní Viška regatty taky asi mají co vyprávět a jsou rádi, že se domů vrátili se zdravou kůží.
Při zářiovém odjezdu z Tea jsem po návratu z přeplavby do Itálie zapomněl obrátit dorádové ventily proti směru převažujícího větru v maríně. Výsledkem byla velká louže vody na desce navigačního stolku a promočené papíry uvnitř. Mapy mám naštěstí ve foliích. Ještě jeden den a voda by nám zničila nábytek. Dobře, že jsme přijeli.
Dalším nemilým překvapením byla silná vrstva plísně v ledničce, kterou mi můj serviceman Goran z nějakého neznámého důvodu zavřel. Před odjezdem vždy pečlivě čistíme ledničku a obě koupelny, aby v nich nezůstala voda. Záchody pak proplachujeme sladkou vodou se saponátem. Víko odpojené ledničky pak necháváme vždy otevřené a zajištěné proti zabouchnutí. Gorane, proč?!
Druhý den jsme za pálícího sluníčka vypluli na Veli Drveník. Stmívá se už brzo a do zátoky Solinska na jeho JZ části jsme připluli až těsně před soumrakem. Dno zátoky je porostlé trávou a kotva místy špatně drží. Když už to konečně vypadalo, že se kotva zakousla, rozhodl jsem se její pevnost ověřit. Navléknul jsem si neopren a ke kotvě se potopil. Dobře jsem udělal, kotva byla jen zapletená do chuchvalců trávy a při zesílení větru, které mělo večer přijít, by zcela jistě povolila. Nabalená tráva by pak kotvě nedovolila se již zarýt.
Co teď? Do setmění už zbývalo jen pár minut a než bych vylezl z vody ven, osušil se a manévr zopakoval, tak bych už pod vodou neviděl a nezbývalo by než doufat, že se kotva skutečně dobře chytla.
Ke kotvě mám tenkým provázkem připojenou kotevní bóji. Zkusil jsem ve vodě za provázek zatáhnout a kotvu na něm nadzvednout. Řetěz se povolil a vítr začal posouvat loď s mou snoubenkou na palubě, která nevěděla, co pod vodou s kotvou provádím. Tah a proud vody po pár metrech očistil kotvu od trávy, která se na provázku vznášela necelého půl metru nad dnem. Štěstí nám přálo a v travnatém porostu se objevilo holé místečko štěrku, kde jsem pustil provázek s kotvou. Ta se hned zaryla a zastavila tak nekontrolované splouvání naší lodě. Uf. To byla ale hujeřina.
Ano, dobrý postřeh – má přítelkyně z předchozích dílů Log booku se v tomto díle stává mou snoubenkou. Nechci předbíhat, ale vypadá to, že svatba bude rozhodně někde u moře nebo přímo na jachtě. Naše Tea je na to ale malá. Na webu pražské agentury YachtWedding, která má i pobočku v Chorvatsku, je široká nabídka přímořských svatebních míst nejen na Jadranu. Dokáží navíc zajistit veškerou administrativu a logistiku legálního svatebního obřadu v zahraničí. To bych opravdu ocenil, protože domluvit se na dálku s místními je občas nadlidský úkol, natož spolehnout se, že všechno nakonec klapne. To mi přijde jako ideální řešení např. v kombinaci s letní dovolenou na charteru.
Před odjezdem zpátky do Prahy jsem po sezóně opět vytáhnul lapače vlhkosti a naštěstí k nim na lodi našel také rezervní náplně a Gorana jsem instruoval, aby je pravidelně kontroloval a vyléval z nich vodu, aby nepřetekla. Lapač jsem umístil do dřezu, aby se náhodou slaná voda nerozlila na nábytek, což by znamenalo jeho konec. Vzhledem k tomu že Tea je neustále připojena břehovou přípojkou na 220V, uvažuji o zakoupení elektrického odvlhčovače.
Při poslední přeplavbě do Itálie se nám na lodi rozbil tridata Cetrek. To bylo nadělení. Myslel jsem, že je s ním konec a rozhodl se proto koupit nové zařízení. Goranovi se naštěstí podařilo display opravit. O anabázi s tím spojené se s vámi podělím v příštím díle Log booku.
Vlastní loď je kupa radosti a ještě větší hromada starostí. Myslete na to, když se rozhodnete, že bez vlastní lodě nemůžete žít a začnete nakupovat. Ne, já se svou Tea stále nelituji.
-Skipper
RSS Feed
