Loď je jako žena – nic Vám neodpustí. Na první pohled sice může vše působit v pořádku, ale pod povrchem se všechna Vaše drobná i větší opomenutí střádají, aby pak vyplavala v tu nejméně vhodnou dobu.
| | |
Koncem září jsme si s kamarádem Honzou řekli, že se chorvatská káva nedá pít, a rozhodli se jen tak ve dvou vyplout na pořádné piccolo do Itálie a zpět. Za cíl jsme si stanovili malebné městečko Vieste na poloostrově Gargano. Nakoupili jsme ve Splitu zásoby na třídenní plavbu a vypluli.
Goran nám ještě před příjezdem Tea připravil, vyměnil prasklé kotevní světlo za nový led a vše se zdálo být v pořádku. Stále jsem však měl neurčitý, ale velmi silný pocit, že jsem na něco důležitého zapomněl.
Po vyvázání na Visu se Honza hrdě chopil vařečky a jal se připravovat steaky, které nakládal už od Hvaru. Plynový hořák však udělal jen „baf“ a v tu chvíli mi konečně došlo, na co že jsem to zapomněl. Obě dvě plynové láhve byly prázdné. Byl už večer a pan Edo, který je jediným člověkem na Visu autorizovaným k plnění plynových bomb, byl v pracovní neschopnosti. Ten den si hnul záda a musel ležet, „sorry, kluci“.
Buď se vrátit zpátky na Hvar a doplnit plyn tam, nebo až v Itálii. Vracet se nemělo smysl a s posledním teplým jídlem nám pomohla posádka vedle stojící Hanse jménem Katrina, která nám zapůjčila svou plynovou bombu.
Bohužel závit plynové bomby z německé Hanse si moc nerozuměl s francouzskou Tea a zapůjčenou bombu jsme tak se smutnými díky zase vrátili. Posádka Katriny nám po nezdaru se závitem bomby kolegiálně nabídla svou lodní kuchyni, kde Honza mohl svůj steakový záměr zdárně dokončit. Ještě jednou tak děkujeme za ochotu a vstřícnost námořníkům ze Sadské u Prahy!
Před vyplutím je vždy třeba zkontrolovat celou řadu drobných a samozřejmých věcí. Právě samozřejmost a rutina těchto věcí může být zrádná. Vyplácí se důslednost.
Na lodi držím servisní deník, kam s mým servicemanem Goranem zapisujeme co kdo kdy na Tea udělal, včetně poznámek a námětů na opravy a vylepšení. Máme tak oba dobrý přehled o tom, co se s lodí děje a kam je třeba při servisu upřít pozornost. Do servisního deníku zaznamenáváme i mytí lodě saponátem, větrání a startování motoru a přístrojů během zimy. Výměnu plynové bomby však do deníku nepíšeme a prázdnou bombu vždy dávám při odjezdu Goranovi k naplnění, zatímco druhá bomba je ještě plná. To jsem tentokrát opomenul. Věřte mi, že šestnáctihodinová plavba jen na sušenkách s Martelem vás donutí být příště důslednými.
Nemám zatím osobní zkušenost s elektrickým vařičem na lodi. Pokud však má loď generátor, pak to může být zajímavá a také bezpečnější alternativa plynu, který nemusí být vždy dostupný. Jaká je vaše zkušenost?
Ještě na Visu se Honzovi podařilo ulomit závlačku části relingu, který mu tak zůstal v ruce. Závlačka byla zkorodovaná a ještě dobře, že se tak stalo u mola v přístavu a ne večer při plavbě, kdy od relingu očekáváte oporu. Provizorně jsme reling opravili a na příště musím zkontrolovat všechny ostatní závlačky a případně je vyměnit za kvalitnější materiál.
Kousek za Palagružou nás během plavby do Itálie začal zlobit display s ukazateli síly větru, hloubky a rychlosti. Je to původní zařízení od firmy Cetrek, která zkrachovala již v roce 2003, a jak se zdá, tak jedna z jejích posledních dodávek mířila právě na Tea. Dosud jsem s tímto zařízením neměl žádný problém a nic nenaznačovalo konec jeho životnosti. Přišlo to najednou a v tu nejméně vhodnou chvíli.
Nemám zatím na lodi ruční windmeter, museli jsme se proto spoléhat jen na cit. To však může být pro včasnou volbu refu ošidné. Absence hloubkoměru u mělkého italského pobřeží také není žádnou výhrou. Každé zařízení by mělo být na lodi zdvojené a nezávislé, byť se jedná o nenáročnou plavbu ve známém prostředí. Podmínky se totiž mohou kdykoliv razantně změnit.
Před vyplutím ze Splitu jsem ještě chtěl doplnit naftu, v nádrži Tea nám zbývala již jen polovina. Splitská benzinka však ten den byla pro lodě uzavřená z důvodu stavebních prací na rozšiřování splitského přístavu, a tak jsme se rozhodli pro benzinku na Visu s tím, že naftu dobereme těsně před vyplutím. To byla chyba. Těsně před vyplutím a těsně před námi benzínku na několik hodin zablokoval tanker. No super, při čekání by nám mohly utéct dobré povětrnostní podmínky, a tak jsme se rozhodli vyplout. Mám na lodi ještě rezervní 20l kanystr s naftou, se kterým bychom měli plavbu bez problémů zvládnout a doplnit palivo až v Itálii.
Díky skvělému počasí jsme téměř celou přeplavbu absolvovali na plachty a do Itálie tak dorazili se skoro stejným obsahem nádrže, jako když jsme vyplouvali.
Jak je vidět, tak jako vlastník lodě musíte být připraveni na cokoliv. Každá loď vyžaduje důkladnou a hlavně soustavnou péči, což nám při týdenní dovolené na běžném charteru zůstává skryto.
-Skipper
Goran nám ještě před příjezdem Tea připravil, vyměnil prasklé kotevní světlo za nový led a vše se zdálo být v pořádku. Stále jsem však měl neurčitý, ale velmi silný pocit, že jsem na něco důležitého zapomněl.
Po vyvázání na Visu se Honza hrdě chopil vařečky a jal se připravovat steaky, které nakládal už od Hvaru. Plynový hořák však udělal jen „baf“ a v tu chvíli mi konečně došlo, na co že jsem to zapomněl. Obě dvě plynové láhve byly prázdné. Byl už večer a pan Edo, který je jediným člověkem na Visu autorizovaným k plnění plynových bomb, byl v pracovní neschopnosti. Ten den si hnul záda a musel ležet, „sorry, kluci“.
Buď se vrátit zpátky na Hvar a doplnit plyn tam, nebo až v Itálii. Vracet se nemělo smysl a s posledním teplým jídlem nám pomohla posádka vedle stojící Hanse jménem Katrina, která nám zapůjčila svou plynovou bombu.
Bohužel závit plynové bomby z německé Hanse si moc nerozuměl s francouzskou Tea a zapůjčenou bombu jsme tak se smutnými díky zase vrátili. Posádka Katriny nám po nezdaru se závitem bomby kolegiálně nabídla svou lodní kuchyni, kde Honza mohl svůj steakový záměr zdárně dokončit. Ještě jednou tak děkujeme za ochotu a vstřícnost námořníkům ze Sadské u Prahy!
Před vyplutím je vždy třeba zkontrolovat celou řadu drobných a samozřejmých věcí. Právě samozřejmost a rutina těchto věcí může být zrádná. Vyplácí se důslednost.
Na lodi držím servisní deník, kam s mým servicemanem Goranem zapisujeme co kdo kdy na Tea udělal, včetně poznámek a námětů na opravy a vylepšení. Máme tak oba dobrý přehled o tom, co se s lodí děje a kam je třeba při servisu upřít pozornost. Do servisního deníku zaznamenáváme i mytí lodě saponátem, větrání a startování motoru a přístrojů během zimy. Výměnu plynové bomby však do deníku nepíšeme a prázdnou bombu vždy dávám při odjezdu Goranovi k naplnění, zatímco druhá bomba je ještě plná. To jsem tentokrát opomenul. Věřte mi, že šestnáctihodinová plavba jen na sušenkách s Martelem vás donutí být příště důslednými.
Nemám zatím osobní zkušenost s elektrickým vařičem na lodi. Pokud však má loď generátor, pak to může být zajímavá a také bezpečnější alternativa plynu, který nemusí být vždy dostupný. Jaká je vaše zkušenost?
Ještě na Visu se Honzovi podařilo ulomit závlačku části relingu, který mu tak zůstal v ruce. Závlačka byla zkorodovaná a ještě dobře, že se tak stalo u mola v přístavu a ne večer při plavbě, kdy od relingu očekáváte oporu. Provizorně jsme reling opravili a na příště musím zkontrolovat všechny ostatní závlačky a případně je vyměnit za kvalitnější materiál.
Kousek za Palagružou nás během plavby do Itálie začal zlobit display s ukazateli síly větru, hloubky a rychlosti. Je to původní zařízení od firmy Cetrek, která zkrachovala již v roce 2003, a jak se zdá, tak jedna z jejích posledních dodávek mířila právě na Tea. Dosud jsem s tímto zařízením neměl žádný problém a nic nenaznačovalo konec jeho životnosti. Přišlo to najednou a v tu nejméně vhodnou chvíli.
Nemám zatím na lodi ruční windmeter, museli jsme se proto spoléhat jen na cit. To však může být pro včasnou volbu refu ošidné. Absence hloubkoměru u mělkého italského pobřeží také není žádnou výhrou. Každé zařízení by mělo být na lodi zdvojené a nezávislé, byť se jedná o nenáročnou plavbu ve známém prostředí. Podmínky se totiž mohou kdykoliv razantně změnit.
Před vyplutím ze Splitu jsem ještě chtěl doplnit naftu, v nádrži Tea nám zbývala již jen polovina. Splitská benzinka však ten den byla pro lodě uzavřená z důvodu stavebních prací na rozšiřování splitského přístavu, a tak jsme se rozhodli pro benzinku na Visu s tím, že naftu dobereme těsně před vyplutím. To byla chyba. Těsně před vyplutím a těsně před námi benzínku na několik hodin zablokoval tanker. No super, při čekání by nám mohly utéct dobré povětrnostní podmínky, a tak jsme se rozhodli vyplout. Mám na lodi ještě rezervní 20l kanystr s naftou, se kterým bychom měli plavbu bez problémů zvládnout a doplnit palivo až v Itálii.
Díky skvělému počasí jsme téměř celou přeplavbu absolvovali na plachty a do Itálie tak dorazili se skoro stejným obsahem nádrže, jako když jsme vyplouvali.
Jak je vidět, tak jako vlastník lodě musíte být připraveni na cokoliv. Každá loď vyžaduje důkladnou a hlavně soustavnou péči, což nám při týdenní dovolené na běžném charteru zůstává skryto.
-Skipper
RSS Feed