Kamarád Michal říká: „Jachting mám rád mimo jiné také proto, že kamkoliv se s lodí hnu, svou postel mám pořád s sebou.“
| | |
Něco na tom je, to neustálé a rytmické houpání na vlnkách a vlnách je holt příjemné jako v kočárku, chce to ale také dobré matrace.
Kdo má zkušenost s charterovými loděmi ví, že matrace na nich jsou většinou proleželé, a mezi námi – nic moc. Na ten jeden týden dovolené to většinou stačí, ale člověk se pak s bolavými zády těší do své pořádné postele. Podobně tomu bylo také na Tea před zahájením mého projektu „Ložnice v2.0“.
Nejprve jsem si myslel, že nové matrace na míru budou jednoduchý úkol. Nebyl. U matrací je třeba zohlednit mořské prostředí, ve kterém se celý rok nachází, a samozřejmě také atypický tvar kajut včetně nepravidelného zkosení boků. Když už jsem nějaké možné dodavatele přece jen našel, jejich nejčastějším návrhem bylo použití obyčejného molitanu – přece se to tak na lodích dělá. Jenže to bych si moc nepomohl. Chtěl jsem kvalitní zdravotní matrace, ne jen kus molitanu. To, že se jedná o loď, přece ještě neznamená, že musím být asketa.
Každý potenciální dodavatel navíc chtěl znát přesné zadání tvarů a vozit sebou po republice matrace, které každý měsíc potřebuju v Chorvatsku na lodi, nebylo také příliš reálné.
Když molitan, tak molitan. První chabý pokus, který cca o 10% vylepšil spánkový potenciál matrací, byla proto svépomocí nařezaná vrstva 2cm tlustého molitanu s nejvyšší tuhostí, kterou jsem položil na stávající matrace. Poměr výkon : estetika byl žalostný.
Na veletrhu v Tullnu jsem narazil na tuším německou firmu, která vyrábí matrace na míru pro luxusní motoráky. Soudě podle ceny však musely být ušity nitěmi z ryzího zlata.
Nakonec se mi podařilo v Česku najít flexibilního dodavatele, se kterým jsem zkusmo, a musím říct, že úspěšně, realizoval první sadu matrací. Do konce roku na Tea provedu výměnu i v ostatních kajutách, zkusím při tom trochu experimentovat, a každá kajuta tak bude mít trochu jinou tvrdost a charakter matrací.
Přítelkyně projekt završila výběrem kvalitních saténových lůžkovin a už se těším, jak si po náročné zimní plavbě se studeným větrem a deštěm zalezu do vytopeného salonu (Webasto), dám si teplou sprchu a zatraceně dobře se vyspím.
S dobrým spánkem souvisí také dobré kotvení. Letní měsíce s přecpanými zátokami jsou pro kotvení noční můrou.
Při kotvení – byť ve známé zátoce – si ji vždy nejdříve znovu proplujeme, zkontrolujeme postavení již zakotvených lodí a pravděpodobný směr položení jejich kotvy, abychom si navzájem nezkřížili řetězy. Pokud si nejsme položením kotev jistí, zeptáme se. Kéž by to tak dělali i ostatní. Teprve pak zahajujeme kotevní manévr, zkoušíme tah kotvy a případně se ještě ke kotvě potopím. V každém případě vypouštím svou kotevní bójku. Pokud jsem v zátoce déle než jednu noc, tak kotvu pod vodou pravidelně kontroluji.
Člověk by si mohl myslet, že dobře zakotvená loď a kvalitní matrace budou také receptem na dobrý spánek. Většinou ano, jen to probuzení občas může být hodně nepříjemné.
Během našeho srpnového kotvení na Lastovu jsme tak ráno s Tea skončili na břehu. Naštěstí to ťukancem o kámen odnesl jen spodek kormidla bez dalších následků
Naše loď byla vzorově zakotvená a vyvázaná. Ještě večer jsem s potápěčskou maskou kotvu kontroloval. Vše bylo připraveno pro kvalitní spánek. Před setměním však vedle nás zleva i zprava zakotvily dvě lodě. Jedna z nich nám pak ráno při odplouvání vytrhla kotvu. Inu, může se stát, nejsmutnější na tom však je, že posádky okolních lodí viděly, co se děje, a žádná z nich nám nepřišla na pomoc. Klidně sledovaly, jak je Tea hnána na břeh, zatímco my spokojeně vyspáváme na nových matracích.
V létě jsou chorvatské zátoky občas plné vos a někdy to nejde jinak, než na pár kritických hodin evakuovat loď a stáhnout se před vosami do bezpečí. Obzvlášť, když zjistíte, že člen vaší posádky trpí silnou alergií na vosí žihadlo. Tady se nám při letním kotvení výborně osvědčil lapač vos koupený za pár stovek v českých domácích potřebách, který jsme vyvěsili na příďový koš.
Během srpnové plavby se s námi rozloučilo kotevní světlo. Žádný velký problém, pokud máte posádku, která je schopna vás vytáhnout na vrchol stěžně, kde žárovku vyměníte. Nejsem žádný atlet a sám nahoru nevyšplhám. Začínám proto uvažovat o instalaci stupaček až k vrcholu stěžně. Opět se nejedná o žádný úchvatný designový prvek a jedna stupačka navíc stojí skoro 20euro, působí to na mě ale jako praktické řešení jak se v jednom člověku dostat na vrchol stěžně.
-Skipper
Kdo má zkušenost s charterovými loděmi ví, že matrace na nich jsou většinou proleželé, a mezi námi – nic moc. Na ten jeden týden dovolené to většinou stačí, ale člověk se pak s bolavými zády těší do své pořádné postele. Podobně tomu bylo také na Tea před zahájením mého projektu „Ložnice v2.0“.
Nejprve jsem si myslel, že nové matrace na míru budou jednoduchý úkol. Nebyl. U matrací je třeba zohlednit mořské prostředí, ve kterém se celý rok nachází, a samozřejmě také atypický tvar kajut včetně nepravidelného zkosení boků. Když už jsem nějaké možné dodavatele přece jen našel, jejich nejčastějším návrhem bylo použití obyčejného molitanu – přece se to tak na lodích dělá. Jenže to bych si moc nepomohl. Chtěl jsem kvalitní zdravotní matrace, ne jen kus molitanu. To, že se jedná o loď, přece ještě neznamená, že musím být asketa.
Každý potenciální dodavatel navíc chtěl znát přesné zadání tvarů a vozit sebou po republice matrace, které každý měsíc potřebuju v Chorvatsku na lodi, nebylo také příliš reálné.
Když molitan, tak molitan. První chabý pokus, který cca o 10% vylepšil spánkový potenciál matrací, byla proto svépomocí nařezaná vrstva 2cm tlustého molitanu s nejvyšší tuhostí, kterou jsem položil na stávající matrace. Poměr výkon : estetika byl žalostný.
Na veletrhu v Tullnu jsem narazil na tuším německou firmu, která vyrábí matrace na míru pro luxusní motoráky. Soudě podle ceny však musely být ušity nitěmi z ryzího zlata.
Nakonec se mi podařilo v Česku najít flexibilního dodavatele, se kterým jsem zkusmo, a musím říct, že úspěšně, realizoval první sadu matrací. Do konce roku na Tea provedu výměnu i v ostatních kajutách, zkusím při tom trochu experimentovat, a každá kajuta tak bude mít trochu jinou tvrdost a charakter matrací.
Přítelkyně projekt završila výběrem kvalitních saténových lůžkovin a už se těším, jak si po náročné zimní plavbě se studeným větrem a deštěm zalezu do vytopeného salonu (Webasto), dám si teplou sprchu a zatraceně dobře se vyspím.
S dobrým spánkem souvisí také dobré kotvení. Letní měsíce s přecpanými zátokami jsou pro kotvení noční můrou.
Při kotvení – byť ve známé zátoce – si ji vždy nejdříve znovu proplujeme, zkontrolujeme postavení již zakotvených lodí a pravděpodobný směr položení jejich kotvy, abychom si navzájem nezkřížili řetězy. Pokud si nejsme položením kotev jistí, zeptáme se. Kéž by to tak dělali i ostatní. Teprve pak zahajujeme kotevní manévr, zkoušíme tah kotvy a případně se ještě ke kotvě potopím. V každém případě vypouštím svou kotevní bójku. Pokud jsem v zátoce déle než jednu noc, tak kotvu pod vodou pravidelně kontroluji.
Člověk by si mohl myslet, že dobře zakotvená loď a kvalitní matrace budou také receptem na dobrý spánek. Většinou ano, jen to probuzení občas může být hodně nepříjemné.
Během našeho srpnového kotvení na Lastovu jsme tak ráno s Tea skončili na břehu. Naštěstí to ťukancem o kámen odnesl jen spodek kormidla bez dalších následků
Naše loď byla vzorově zakotvená a vyvázaná. Ještě večer jsem s potápěčskou maskou kotvu kontroloval. Vše bylo připraveno pro kvalitní spánek. Před setměním však vedle nás zleva i zprava zakotvily dvě lodě. Jedna z nich nám pak ráno při odplouvání vytrhla kotvu. Inu, může se stát, nejsmutnější na tom však je, že posádky okolních lodí viděly, co se děje, a žádná z nich nám nepřišla na pomoc. Klidně sledovaly, jak je Tea hnána na břeh, zatímco my spokojeně vyspáváme na nových matracích.
V létě jsou chorvatské zátoky občas plné vos a někdy to nejde jinak, než na pár kritických hodin evakuovat loď a stáhnout se před vosami do bezpečí. Obzvlášť, když zjistíte, že člen vaší posádky trpí silnou alergií na vosí žihadlo. Tady se nám při letním kotvení výborně osvědčil lapač vos koupený za pár stovek v českých domácích potřebách, který jsme vyvěsili na příďový koš.
Během srpnové plavby se s námi rozloučilo kotevní světlo. Žádný velký problém, pokud máte posádku, která je schopna vás vytáhnout na vrchol stěžně, kde žárovku vyměníte. Nejsem žádný atlet a sám nahoru nevyšplhám. Začínám proto uvažovat o instalaci stupaček až k vrcholu stěžně. Opět se nejedná o žádný úchvatný designový prvek a jedna stupačka navíc stojí skoro 20euro, působí to na mě ale jako praktické řešení jak se v jednom člověku dostat na vrchol stěžně.
-Skipper
RSS Feed
