Srpen na Jadranu je jen pro silné nervy. V tuto dobu je nejlépe rezignovat na „jachting“ a v zátoce se při bdělé ochraně lodě od valčíkových karambolů soustředit jen na „cachting“.
| | |
V předchozím dílu log booku jsem se s vámi podělil o zkušenost s instalací příďového propeleru. Vraťme se teď trochu v čase do našeho červencového příjezdu do maríny, kdy jsme poprvé po této velké instalaci vstoupili na palubu.
Tea má dva vodní tanky o celkové kapacitě 560l. To nám dává svobodu delšího pobytu mimo přístav, a to bez omezování civilizačních návyků každodenní koupele ve sladké vodě. Tyto tanky je však zapotřebí pravidelně čistit. Kamarád nám na to poradil „Savo do studní“. Ihned po příjezdu na loď jsem proto ještě večer do jednotlivých tanků nalil trochu Sava s tím, že dezinfekce do rána udělá své a vodu pak před vyplutí vyměním. Jeden tank byl prázdný. Při dopouštění vody se však ukázalo, že v rozporu s ukazatelem je vlastně plný. Vzpomněl jsem si při tom na to, že instalace bowthrusteru vyžadovala posunutí příďového tanku o 10cm. Tedy ne plný, ale odpojený! Kam se tedy podělo to Savo? No nic, jdeme spát, ráno moudřejší večera.
Ze spánku nás však po chvíli začal budit zvuk, který do běžných zvuků nezapadal. Po čase se totiž se svou lodí sžijete tak, že každou změnu od normálu doslova cítíte, a i sebenepatrnější zvuk či pohyb Vás probudí i z nejhlubšího snění. Hm, to není lednička. Co by to mohlo být? V tu chvíli mi došlo, že se jedná o zvuk bildge pumpy. Okamžitě jsem vystřelil do salonu a pod dlážkami skutečně narazil na hromadu vody. V té době jsem však ještě nevěděl, jak kvalitně je instalace bowthrusteru provedena a zda to není zdroj mé záplavy, jistý jsem si tudíž nebyl. A co když to jde šachtou záďového propeleru po servisu? To vše se mi s úděsem prohnalo hlavou v těch pár sekundách, které mě dělily od namočení prstu a testu slanosti. Je sladká, uf. Mám obecně respekt k žíravinám, proto mne celkem iracionálně napadlo, že jsem do tanku nalil špatný poměr Sava, a to mi nyní rozleptává hadice. Postupně jsem odklápěl jednotlivé dlážky a zdroj vody skutečně vystopoval až k příďovému tanku. K mému dalšímu překvapení se zdrojem proudící vody nakonec ukázalo jen špatné těsnění víka nádrže, pod kterým byl evidentně přetlak vody. Rychle jsme pár litrů odpustili do umyvadla a zastavili tak další příval vody pod podlážky.
Další hodinu jsme pak s přítelkyní strávili nočním teambuildingem při vytírání vody, které jsme v hrncích napočítali na 15 litrů. Dalších minimálně 10 litrů vytáhla bildge pumpa. Dobré vědět, že skutečně funguje.
Chorvatští odborníci při přesouvání vodního tanku nezapojili sondu a zřejmě nedotáhli těsnění, proto se mi tank podle ukazatele zprvu jevil jako prázdný. Teď už vím, že vodní tanky není radno přeplňovat a pár litrů je dobré vždy upustit.
V pondělí jsme přesně v 18:00 přirazili bokem k molu celnice na Lastovu pro odbavení pro naši plavbu do Itálie a možná i na Korfu. Plni očekávání. Nejdříve musíme na kapitanát (crewlist pro přeplavbu) a pak teprve k policii a celnici. S policistou jsme se dohodli, že ostrov opustíme až o půlnoci. Byli jsme jen ve dvou a potřebovali jsme se před plavbou ještě trochu vyspat.
Ve 23:00 jsme vypluli. Bylo zataženo a temná bezměsíčná noc. Na otevřeném moři to však po půlnoci vypadalo jako na Václaváku za bílého dne. Těšili jsme se, jak se budeme prodírat černočernou tmou, a místo toho bylo kolem nás v pravidelných rozestupech po celém obzoru na patnáct rybářských lodí s obrovskými reflektory. Tyto obří reflektory vydatně nahradily patnáct měsíců. Každá loď dala světla jako z malého městečka. Jen díky jejich halogenům na obzoru jsme si v pohodě mohli přečíst dokonce i údaje o energetické hodnotě z obalu na sušenkách. Neuvěřitelné.
Kolem 3. hodiny ranní se přes nás přehnala bouřka s prudkým deštěm, vlnami a blesky. Bylo to, jako když v ateliéru natáčí katastrofický film. Někdo s Vámi pořád houpe, další Vám neúnavně stříká vodu hasičskou hadicí přímo do obličeje a k tomu burácí stroboskop, jako by si někdo hrál s jeho vypínačem na morseovku. Kupodivu to vše dohromady působí velmi uklidňujícím dojmem :-)
Po dvou hodinách, když už se tato „místní“ bouřka přes nás konečně přehnala, jsem začal kontrolovat loď a sčítat ztráty. Vše bylo v naprostém pořádku, až na jednu „drobnost“. Pod podlážkou byla zase voda a byla slaná!
Byli jsme kousek od Palagruže a již se také začalo rozednívat, rozhodl jsem se proto pro nouzové zakotvení a důkladnou obhlídku lodě i zvenčí.
Na západní straně Palagruži je malé a zcela otevřené kotviště, kde se střídá písčité a skalnaté dno. Osobně toto kotviště nepovažuji za bezpečné a ještě jsem si na něm netroufal zakotvit. Teď byla situace jiná. Kotva chytla napoprvé a držela dobře. Překvapilo mě, že přes noc tam kotvily další tři lodě (dvě české a jedna slovenská, to je panečku náhoda). Pouze jedna měla noční hlídku. Ve vlnách pak na vzpouzejícím se řetězu každá létala metr a půl nahoru a dolů. Nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby jen trochu povolila kotva.
Prohlídku lodě jsem dokončil pod vodou, vše v naprostém pořádku. Kudy se tam ta slaná voda mohla dostat? Nakonec mi to došlo. Slaná nebyla ta voda, ale můj bouřkou prosolený prst! To, co jsem viděl, byly jen zbytky sladké vody z prvního dne, které se bouřkou vylily ze svých skulinek. Teď už je Tea krásně suchá loď.
-Skipper
Tea má dva vodní tanky o celkové kapacitě 560l. To nám dává svobodu delšího pobytu mimo přístav, a to bez omezování civilizačních návyků každodenní koupele ve sladké vodě. Tyto tanky je však zapotřebí pravidelně čistit. Kamarád nám na to poradil „Savo do studní“. Ihned po příjezdu na loď jsem proto ještě večer do jednotlivých tanků nalil trochu Sava s tím, že dezinfekce do rána udělá své a vodu pak před vyplutí vyměním. Jeden tank byl prázdný. Při dopouštění vody se však ukázalo, že v rozporu s ukazatelem je vlastně plný. Vzpomněl jsem si při tom na to, že instalace bowthrusteru vyžadovala posunutí příďového tanku o 10cm. Tedy ne plný, ale odpojený! Kam se tedy podělo to Savo? No nic, jdeme spát, ráno moudřejší večera.
Ze spánku nás však po chvíli začal budit zvuk, který do běžných zvuků nezapadal. Po čase se totiž se svou lodí sžijete tak, že každou změnu od normálu doslova cítíte, a i sebenepatrnější zvuk či pohyb Vás probudí i z nejhlubšího snění. Hm, to není lednička. Co by to mohlo být? V tu chvíli mi došlo, že se jedná o zvuk bildge pumpy. Okamžitě jsem vystřelil do salonu a pod dlážkami skutečně narazil na hromadu vody. V té době jsem však ještě nevěděl, jak kvalitně je instalace bowthrusteru provedena a zda to není zdroj mé záplavy, jistý jsem si tudíž nebyl. A co když to jde šachtou záďového propeleru po servisu? To vše se mi s úděsem prohnalo hlavou v těch pár sekundách, které mě dělily od namočení prstu a testu slanosti. Je sladká, uf. Mám obecně respekt k žíravinám, proto mne celkem iracionálně napadlo, že jsem do tanku nalil špatný poměr Sava, a to mi nyní rozleptává hadice. Postupně jsem odklápěl jednotlivé dlážky a zdroj vody skutečně vystopoval až k příďovému tanku. K mému dalšímu překvapení se zdrojem proudící vody nakonec ukázalo jen špatné těsnění víka nádrže, pod kterým byl evidentně přetlak vody. Rychle jsme pár litrů odpustili do umyvadla a zastavili tak další příval vody pod podlážky.
Další hodinu jsme pak s přítelkyní strávili nočním teambuildingem při vytírání vody, které jsme v hrncích napočítali na 15 litrů. Dalších minimálně 10 litrů vytáhla bildge pumpa. Dobré vědět, že skutečně funguje.
Chorvatští odborníci při přesouvání vodního tanku nezapojili sondu a zřejmě nedotáhli těsnění, proto se mi tank podle ukazatele zprvu jevil jako prázdný. Teď už vím, že vodní tanky není radno přeplňovat a pár litrů je dobré vždy upustit.
V pondělí jsme přesně v 18:00 přirazili bokem k molu celnice na Lastovu pro odbavení pro naši plavbu do Itálie a možná i na Korfu. Plni očekávání. Nejdříve musíme na kapitanát (crewlist pro přeplavbu) a pak teprve k policii a celnici. S policistou jsme se dohodli, že ostrov opustíme až o půlnoci. Byli jsme jen ve dvou a potřebovali jsme se před plavbou ještě trochu vyspat.
Ve 23:00 jsme vypluli. Bylo zataženo a temná bezměsíčná noc. Na otevřeném moři to však po půlnoci vypadalo jako na Václaváku za bílého dne. Těšili jsme se, jak se budeme prodírat černočernou tmou, a místo toho bylo kolem nás v pravidelných rozestupech po celém obzoru na patnáct rybářských lodí s obrovskými reflektory. Tyto obří reflektory vydatně nahradily patnáct měsíců. Každá loď dala světla jako z malého městečka. Jen díky jejich halogenům na obzoru jsme si v pohodě mohli přečíst dokonce i údaje o energetické hodnotě z obalu na sušenkách. Neuvěřitelné.
Kolem 3. hodiny ranní se přes nás přehnala bouřka s prudkým deštěm, vlnami a blesky. Bylo to, jako když v ateliéru natáčí katastrofický film. Někdo s Vámi pořád houpe, další Vám neúnavně stříká vodu hasičskou hadicí přímo do obličeje a k tomu burácí stroboskop, jako by si někdo hrál s jeho vypínačem na morseovku. Kupodivu to vše dohromady působí velmi uklidňujícím dojmem :-)
Po dvou hodinách, když už se tato „místní“ bouřka přes nás konečně přehnala, jsem začal kontrolovat loď a sčítat ztráty. Vše bylo v naprostém pořádku, až na jednu „drobnost“. Pod podlážkou byla zase voda a byla slaná!
Byli jsme kousek od Palagruže a již se také začalo rozednívat, rozhodl jsem se proto pro nouzové zakotvení a důkladnou obhlídku lodě i zvenčí.
Na západní straně Palagruži je malé a zcela otevřené kotviště, kde se střídá písčité a skalnaté dno. Osobně toto kotviště nepovažuji za bezpečné a ještě jsem si na něm netroufal zakotvit. Teď byla situace jiná. Kotva chytla napoprvé a držela dobře. Překvapilo mě, že přes noc tam kotvily další tři lodě (dvě české a jedna slovenská, to je panečku náhoda). Pouze jedna měla noční hlídku. Ve vlnách pak na vzpouzejícím se řetězu každá létala metr a půl nahoru a dolů. Nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby jen trochu povolila kotva.
Prohlídku lodě jsem dokončil pod vodou, vše v naprostém pořádku. Kudy se tam ta slaná voda mohla dostat? Nakonec mi to došlo. Slaná nebyla ta voda, ale můj bouřkou prosolený prst! To, co jsem viděl, byly jen zbytky sladké vody z prvního dne, které se bouřkou vylily ze svých skulinek. Teď už je Tea krásně suchá loď.
-Skipper
RSS Feed