V Česku uhodily únorové mrazy a mínus 8C doma jsme se rozhodli vyměnit za plus 5C na zimním Jadranu - rozdíl +13C z počátku vypadal jako dobrý deal :-)
| | |
Vyrazili jsme ve středu v poledne, měli jsme dobrý čas a cesta krásně ubíhala na prázdných a čistých dálnicích. Už jsme se viděli „doma“ na lodi. Těsně před tunelem Sv. Rok nás ale nemile překvapilo, že je tunel z obou stran uzavřený. Objížďka nás tak svedla na starou krkolomnou cestu nad srázy à la James Bond, kde jsme překonali převýšení od 760m k 5m nad mořem a zase zpátky na 400m.
Objížďka nás zpět na dálnici vrátila až kus za Zadarem a sentimentálně nám tak dala zavzpomínat na staré časy, kdy tato dálnice se svými nedocenitelnými tunely ještě nebyla a kdy se celá Evropa ve svých trabantech a vařících stodvacítkách stěhovala po stejné okrsce na dovolenou do „Jugošky“. Ocenili jsme při tom hrdinství tehdejších řidičů a přiznali si, že my takoví hrdinové nejsme a tuto starou cestu jsme třikrát prokleli.
Při stavbě dálnice se architekti rozhodli postavit nový most ani ne půl kilometru od mostu starého. Jak je ale vidět, těch cca 500m dělá při silné buře velký rozdíl a původní stavitelé tak věděli, proč stavěli tam, kde stavěli. Nyní tak musí být dálnice při silném větru uzavřená. Toto dobrodružství nás stálo 3 hodiny času, několik desítek litrů nafty navíc a ušetřili jsme při tom cca 2 eura za nepoužitý úsek dálnice – přehodnocuji svůj postoj k „předraženým“ chorvatským dálnicím, jejichž cena mi teď už přijde dobrá.
Do Splitu jsme přijeli lehce po půlnoci a ihned pochopili, že teplotní rozdíl +13C je jen iluze a zase tak dobrý deal to nebude.
Loď byla pro nás krásně připravená, očištěná, naplněný plyn v láhvích a dopuštěná voda v tancích. Goran se snažil. Celou noc se pak venku čerti ženili a Tea na svých vyvazovacích lanech létala jako býk na rodeu.
Druhý den dopoledne jsem měl schůzku s Goranem - finalizovali jsme mou objednávku na příďový propeler a Goran mi při tom rozmluvil koupi dálkového ovládání (taková klíčenka na krk). Myslí, že je to zbytečné a říká, že to pak v případě potřeby můžeme kdykoliv doinstalovat. Místo toho navrhuje instalaci dálkového ovládání kotvy do kokpitu. Stejně bude muset natáhnout napříč lodě kabel ovládání propeleru a jeden kabel navíc pro kotvu se už na pracnosti neprojeví.
Dálkové ovládání kotvy mi přišlo jako dobrý nápad, protože když jsem na lodi sám a kotvím, tak se naběhám, a Tea mi mezi tím spluje jinam, než jsem chtěl. Uznávám, že s příďovým propelerem a dálkovým ovládáním může být kotvení příjemnější. Při odkotvování mi však moc nepomůže, protože stejně musím odebírat řetěz, který se nevhodně kupí a dokáže pak zablokovat vrátek - to ale není až takový problém.
Ke kotvě mám připojenou malou bójku, která mně a jiným lodím ukazuje polohu kotvy a tím i přibližnou polohu řetězu. Určitě nechcete, aby vám váš kotevní řetěz někdo překřížil svou kotvou. V přeplněných letních zátokách je to pak další důvod ke zbytečné migréně, kotevní bójka je dobrou prevencí.
Musím vyřešit, jak s dálkovým ovládáním kotvy vypustit také bójku, ale hlavně bych zde chtěl apelovat na všechny novopečené skippery, že ne každá bójka v zátoce je vyvazovací. Může se totiž právě jednat o bójku kotevní, která je jen tenkým provázkem spojena s kotvou a ne těžkým betonovým blokem. Nevěřili byste, kolik nájezdníků s háčky, lačnými po bezpečném vyvázání, musím v létě každý den od své kotvy odhánět.
Pro příďový propeler jsem počítal také s instalací další baterie. V tuto chvíli jsem ale údajně na maximu počtu baterií, které je můj alternátor schopný rozumně dobít. Goran proto navrhuje, že příďový propeler napojíme na stávající startovací baterii 110Ah, jejíž výkon pro to plně postačuje.
Vzhledem k tomu, že příďový propeler vyžaduje zapnutý motor, není třeba se obávat vyšťavení této baterie (no, nevím). Na startovací baterii napojíme také kotevní vrátek, který je v tuto chvíli napojen na servisní baterie a zbytečně je vybíjí. Myslíte, že je to dobrý nápad?
Stávající dobíječku na 20A přepojíme tak, že bude dobíjet jen startovací baterii a pro servisní baterii pořídím novou dobíječku na 40A (cca 600euro). Je to i s ohledem na plánovanou životnost stávající 20A dobíječky a navíc dobiji servisní baterie 2x rychleji než nyní a to se mi líbí.
Za úvahu také stojí vestavěný naftový generátor – na výstavě v Tullnu jsem si ověřil, že jsou již docela tiché (54db). Zatím se však tomu bráním, sám nemám rád, když v klidné letní zátoce nějaký pan „ohleduplný“ pěkně v podvečer vytáhne svou „hondu“, položí ji na záď (či příď dle typu své lodě) a na několik hodin pak svou "sbíječkou" znechutí všem ostatním do té doby tak poklidnou zátoku. To už jsem mohl zůstat v Praze.
Zvažuji také solární panely. Uvažuji proto o konstrukci na záď, kam dám jak panely, tak v budoucnu i radar, výtah pro outboard a třeba i větrnou elektrárnu. Bohužel tyto nástavby nebývají zrovna designové perly, na druhou stranu pokud z Tea chci postupně udělat soběstačnou offshore jachtu, tak jinou možnost stejně nemám.
Dále jsme s Goranem znovu probrali přípravu na další sezónu, kdy loď vyzvedneme na břeh. Jediné co si z toho pamatuji je, že to bude hodně hodin práce (nestíhal jsem počítat), že je vše důležité a udělat se musí a .. mimochodem, že od tohoto roku zvyšuje svou sazbu za hodinu. No jasně :-(
Novinka, jedna ze sousedních lodí, Aicon 56, se natrvalo přesunula do Řecka a tím v naší maríně Zenta uvolnila jedno místo pro loď nad 50ft. Třeba Vám tato informace přijde vhod a čeština na molu bude znít častěji.
Počasí se na pár dní umoudřilo s Jugem od 4 do 6 Bft. Ideál. Ke Splitským vratům se vyvalily desítky Optimistů na svůj trénink a my jsme vypluli směr Dubrovník.
Příští měsíc se opět vrátíme, a pokud se podaří sestavit posádku a bude vhodné počasí, tak uskutečníme přeplavbu do Itálie.
-Skipper
Objížďka nás zpět na dálnici vrátila až kus za Zadarem a sentimentálně nám tak dala zavzpomínat na staré časy, kdy tato dálnice se svými nedocenitelnými tunely ještě nebyla a kdy se celá Evropa ve svých trabantech a vařících stodvacítkách stěhovala po stejné okrsce na dovolenou do „Jugošky“. Ocenili jsme při tom hrdinství tehdejších řidičů a přiznali si, že my takoví hrdinové nejsme a tuto starou cestu jsme třikrát prokleli.
Při stavbě dálnice se architekti rozhodli postavit nový most ani ne půl kilometru od mostu starého. Jak je ale vidět, těch cca 500m dělá při silné buře velký rozdíl a původní stavitelé tak věděli, proč stavěli tam, kde stavěli. Nyní tak musí být dálnice při silném větru uzavřená. Toto dobrodružství nás stálo 3 hodiny času, několik desítek litrů nafty navíc a ušetřili jsme při tom cca 2 eura za nepoužitý úsek dálnice – přehodnocuji svůj postoj k „předraženým“ chorvatským dálnicím, jejichž cena mi teď už přijde dobrá.
Do Splitu jsme přijeli lehce po půlnoci a ihned pochopili, že teplotní rozdíl +13C je jen iluze a zase tak dobrý deal to nebude.
Loď byla pro nás krásně připravená, očištěná, naplněný plyn v láhvích a dopuštěná voda v tancích. Goran se snažil. Celou noc se pak venku čerti ženili a Tea na svých vyvazovacích lanech létala jako býk na rodeu.
Druhý den dopoledne jsem měl schůzku s Goranem - finalizovali jsme mou objednávku na příďový propeler a Goran mi při tom rozmluvil koupi dálkového ovládání (taková klíčenka na krk). Myslí, že je to zbytečné a říká, že to pak v případě potřeby můžeme kdykoliv doinstalovat. Místo toho navrhuje instalaci dálkového ovládání kotvy do kokpitu. Stejně bude muset natáhnout napříč lodě kabel ovládání propeleru a jeden kabel navíc pro kotvu se už na pracnosti neprojeví.
Dálkové ovládání kotvy mi přišlo jako dobrý nápad, protože když jsem na lodi sám a kotvím, tak se naběhám, a Tea mi mezi tím spluje jinam, než jsem chtěl. Uznávám, že s příďovým propelerem a dálkovým ovládáním může být kotvení příjemnější. Při odkotvování mi však moc nepomůže, protože stejně musím odebírat řetěz, který se nevhodně kupí a dokáže pak zablokovat vrátek - to ale není až takový problém.
Ke kotvě mám připojenou malou bójku, která mně a jiným lodím ukazuje polohu kotvy a tím i přibližnou polohu řetězu. Určitě nechcete, aby vám váš kotevní řetěz někdo překřížil svou kotvou. V přeplněných letních zátokách je to pak další důvod ke zbytečné migréně, kotevní bójka je dobrou prevencí.
Musím vyřešit, jak s dálkovým ovládáním kotvy vypustit také bójku, ale hlavně bych zde chtěl apelovat na všechny novopečené skippery, že ne každá bójka v zátoce je vyvazovací. Může se totiž právě jednat o bójku kotevní, která je jen tenkým provázkem spojena s kotvou a ne těžkým betonovým blokem. Nevěřili byste, kolik nájezdníků s háčky, lačnými po bezpečném vyvázání, musím v létě každý den od své kotvy odhánět.
Pro příďový propeler jsem počítal také s instalací další baterie. V tuto chvíli jsem ale údajně na maximu počtu baterií, které je můj alternátor schopný rozumně dobít. Goran proto navrhuje, že příďový propeler napojíme na stávající startovací baterii 110Ah, jejíž výkon pro to plně postačuje.
Vzhledem k tomu, že příďový propeler vyžaduje zapnutý motor, není třeba se obávat vyšťavení této baterie (no, nevím). Na startovací baterii napojíme také kotevní vrátek, který je v tuto chvíli napojen na servisní baterie a zbytečně je vybíjí. Myslíte, že je to dobrý nápad?
Stávající dobíječku na 20A přepojíme tak, že bude dobíjet jen startovací baterii a pro servisní baterii pořídím novou dobíječku na 40A (cca 600euro). Je to i s ohledem na plánovanou životnost stávající 20A dobíječky a navíc dobiji servisní baterie 2x rychleji než nyní a to se mi líbí.
Za úvahu také stojí vestavěný naftový generátor – na výstavě v Tullnu jsem si ověřil, že jsou již docela tiché (54db). Zatím se však tomu bráním, sám nemám rád, když v klidné letní zátoce nějaký pan „ohleduplný“ pěkně v podvečer vytáhne svou „hondu“, položí ji na záď (či příď dle typu své lodě) a na několik hodin pak svou "sbíječkou" znechutí všem ostatním do té doby tak poklidnou zátoku. To už jsem mohl zůstat v Praze.
Zvažuji také solární panely. Uvažuji proto o konstrukci na záď, kam dám jak panely, tak v budoucnu i radar, výtah pro outboard a třeba i větrnou elektrárnu. Bohužel tyto nástavby nebývají zrovna designové perly, na druhou stranu pokud z Tea chci postupně udělat soběstačnou offshore jachtu, tak jinou možnost stejně nemám.
Dále jsme s Goranem znovu probrali přípravu na další sezónu, kdy loď vyzvedneme na břeh. Jediné co si z toho pamatuji je, že to bude hodně hodin práce (nestíhal jsem počítat), že je vše důležité a udělat se musí a .. mimochodem, že od tohoto roku zvyšuje svou sazbu za hodinu. No jasně :-(
Novinka, jedna ze sousedních lodí, Aicon 56, se natrvalo přesunula do Řecka a tím v naší maríně Zenta uvolnila jedno místo pro loď nad 50ft. Třeba Vám tato informace přijde vhod a čeština na molu bude znít častěji.
Počasí se na pár dní umoudřilo s Jugem od 4 do 6 Bft. Ideál. Ke Splitským vratům se vyvalily desítky Optimistů na svůj trénink a my jsme vypluli směr Dubrovník.
Příští měsíc se opět vrátíme, a pokud se podaří sestavit posádku a bude vhodné počasí, tak uskutečníme přeplavbu do Itálie.
-Skipper
RSS Feed
