Velikonoce nám začátkem dubna příjemně nastartovaly sezónu, a Tea tak po dlouhých pěti měsících vyplula na svou první jarní plavbu.
| | |
Goranovi se během března v rekordním čase povedlo zajistit jeřáb a provést pravidelný servis lodě. Tea tak na nás v maríně čekala pěkně připravená na sezonu. Mělo to však jeden drobný háček, na který jsme přišli až těsně před vyplutím, o tom ale až za chvíli.
Letošní roční servis zahrnoval běžnou a nezbytnou obnovu antifoulingu a anod. Dále pak broušení a nátěr teaku včetně leštění lodě, servisu toalet a topení Webasto. Těšil jsem se, že náklady na letošní servis budou oproti minulému roku nižší, protože to „nejhorší“ v podobě zbroušení všech dosavadních vrstev antifoulingu již máme za sebou. To jsem si ale neuvědomil, jak moc postupuje „inflace“ loďařských služeb v Chorvatsku a co obnáší preventivní servis motoru Yanmar po deseti letech.
V podstatě se mi potvrdil Murphyho zákon, že nikdy nelze očekávat, že by náklad v dalším roce byl nižší, než v roce předchozím. O loď je ale dobře postaráno a i po deseti letech je ve výborném stavu, což je to nejdůležitější.
Ještě doma jsem ve svém oblíbeném německém online shopu nakoupil nové harnesy a náměrový kompas pro kondiční plavbu. Zásilka mi však nedorazila včas a musel jsem proto nákup zopakovat ve Splitu. Tady se ukazuje výhoda českých pultových obchodů, odkud si zboží můžete rovnou odnést.
Splitské jachtařské obchody však byly před sezonou téměř bez zboží a v každém jsem koupil ten poslední jeden harness, který měly. Ještě tragičtěji to dopadlo s náměrovým kompasem, který vypadal jako z poutě. Prý Hongkong military, no, posádka si s tím už nějak poradí. Zlaté staré dobré Plastimo.
V minulém díle jsem se zmínil o potížích s novou matrací a zejména o taškařici na celnici, kdy mi pro bezproblémový průjezd chyběly dokumenty k lodi. Udělal jsem si tehdy z toho pro sebe závěr, že bude lepší mít dokumenty raději vždy u sebe a z lodě si je tedy odvezl. Plánoval jsem totiž, že při své příští cestě budu opět na loď přivážet další věci a chtěl jsem vše mít již papírově v pořádku. Bohužel jsem si neuvědomil, že Goran bude potřebovat s Tea kvůli servisu vyplout a mít proto doklady na lodi.
Vše mi došlo až po asi 20 zmeškaných hovorech od Gorana, který nemohl dokumenty na lodi najít a zůstal tak trčet mezi recepcí maríny a objednaným jeřábem. Nakonec se vše podařilo vyřešit naskenováním dokladů a jejich zasláním mailem do maríny Kaštela, kde letos servis probíhal. Pár hodin zpoždění mě tak přišlo jen na pár set kuna. Poučení – na lodi nechávej kopie a s sebou si ber originály.
Ve středu mi přijela nová posádka slovenských jachtařů Tomáše, Milana, Martina a Mariána, kteří se už těšili, jak posílí svou jachtařskou kondici překonáváním námořních překážek při plavbě do Itálie.
První překážka nastala hned po nalodění a nastartování motoru. Nádrž byla úplně prázdná, splitská benzínka zavřená a nejbližší možnost natankovat byla až v Milně na Brači. Kde je ale ta půlka nádrže, kterou jsem tam měl? Pak mi to došlo - Goran čistil tanky a naftu mi přečerpal do dvou černých kanystrů. A v tom byl právě ten háček, o kterém jsem mluvil v úvodu. Na lodi mám totiž taky svůj černý kanystr, ale s benzínem, a teď tak přede mnou leží tři identické kanystry. Ok, díky, Gorane, ale který je sakra který?
S novou posádkou jsme tak uspořádali čichací soutěž, jejíž výsledky však nebyly natolik jednoznačné, abych s klidným srdcem nalil obsah alespoň jednoho kanystru do lodě. Zkusili jsme proto obsah rozpoznat ve skleničkách – sofistikovaně jsme hodnotili barvu, jiskru a viskozitu. Taky s neuspokojivým výsledkem. Až konečně Tomáš pronesl spásnou větu „nafta nehoří, benzín ano, kde jsou zápalky?“ Zkouška ohněm zafungovala a my jsme mohli vyplout. S touto posádkou zvládneme všechno.
Mimochodem, ta splitská benzínka bude - podle vyjádření gradonačelnika - otevřena 1.5. Bohužel ale neřekl, kterého roku.
První etapa naší plavby začala v pozdním odpoledni a mířila jen na Brač tak, aby se posádka na lodi po dlouhé cestě aklimatizovala. Před marínou jsme si ještě udělali malé kolečko a vyzkoušeli si přitom návrat na mooringy.
Druhý den po vyplutí z benzínky jsme si také neplánovaně procvičili manévr „muž přes palubu“ a zachraňovali kbelík na vodu, který mi při oplachování lodě vypadnul. Když všichni viděli, jak kbelík ve vlnách už po chvíli nevidí, bylo jasné, že do vody nikdo spadnout nechce. A to nejen proto, že byla ještě v dubnu studená.
Druhá zahřívací etapa pak při krásném jugu 4-5 bft vedla na Vis – spolehlivý způsob, jak před 16 hodin trvající přeplavbou do Itálie otestovat připravenost a souhru nové posádky. V Komiži jsme pak byli na Velký pátek svědky procesí, kde se sešli snad všichni obyvatelé Visu, a s monstrancemi a hořícími loučemi mířili do kostelíku na nábřeží. Bohužel jsme to předem nevěděli, a celý průvod jsme tak pozorovali jen z paluby zakotvené lodě. Příště už budeme vědět a nenecháme si to ujít.
Jadran nám během naší plavby dvakrát ukázal delfíny a k tomu klasický průběh přechodu fronty – vítr, bezvětří, déšť a bouřku. Duben je na Jadranu fajn, ale když zajde sluníčko, nebo když teplejší jugo vystřídá studený vítr z hor, tak je plavba na hranici středomořského komfortu. Příští plavba již bude v květnu a to již bude zase tepleji a příjemněji. Na druhou stranu taky přibude lodí a zaplní se kotviště.
-Skipper
Letošní roční servis zahrnoval běžnou a nezbytnou obnovu antifoulingu a anod. Dále pak broušení a nátěr teaku včetně leštění lodě, servisu toalet a topení Webasto. Těšil jsem se, že náklady na letošní servis budou oproti minulému roku nižší, protože to „nejhorší“ v podobě zbroušení všech dosavadních vrstev antifoulingu již máme za sebou. To jsem si ale neuvědomil, jak moc postupuje „inflace“ loďařských služeb v Chorvatsku a co obnáší preventivní servis motoru Yanmar po deseti letech.
V podstatě se mi potvrdil Murphyho zákon, že nikdy nelze očekávat, že by náklad v dalším roce byl nižší, než v roce předchozím. O loď je ale dobře postaráno a i po deseti letech je ve výborném stavu, což je to nejdůležitější.
Ještě doma jsem ve svém oblíbeném německém online shopu nakoupil nové harnesy a náměrový kompas pro kondiční plavbu. Zásilka mi však nedorazila včas a musel jsem proto nákup zopakovat ve Splitu. Tady se ukazuje výhoda českých pultových obchodů, odkud si zboží můžete rovnou odnést.
Splitské jachtařské obchody však byly před sezonou téměř bez zboží a v každém jsem koupil ten poslední jeden harness, který měly. Ještě tragičtěji to dopadlo s náměrovým kompasem, který vypadal jako z poutě. Prý Hongkong military, no, posádka si s tím už nějak poradí. Zlaté staré dobré Plastimo.
V minulém díle jsem se zmínil o potížích s novou matrací a zejména o taškařici na celnici, kdy mi pro bezproblémový průjezd chyběly dokumenty k lodi. Udělal jsem si tehdy z toho pro sebe závěr, že bude lepší mít dokumenty raději vždy u sebe a z lodě si je tedy odvezl. Plánoval jsem totiž, že při své příští cestě budu opět na loď přivážet další věci a chtěl jsem vše mít již papírově v pořádku. Bohužel jsem si neuvědomil, že Goran bude potřebovat s Tea kvůli servisu vyplout a mít proto doklady na lodi.
Vše mi došlo až po asi 20 zmeškaných hovorech od Gorana, který nemohl dokumenty na lodi najít a zůstal tak trčet mezi recepcí maríny a objednaným jeřábem. Nakonec se vše podařilo vyřešit naskenováním dokladů a jejich zasláním mailem do maríny Kaštela, kde letos servis probíhal. Pár hodin zpoždění mě tak přišlo jen na pár set kuna. Poučení – na lodi nechávej kopie a s sebou si ber originály.
Ve středu mi přijela nová posádka slovenských jachtařů Tomáše, Milana, Martina a Mariána, kteří se už těšili, jak posílí svou jachtařskou kondici překonáváním námořních překážek při plavbě do Itálie.
První překážka nastala hned po nalodění a nastartování motoru. Nádrž byla úplně prázdná, splitská benzínka zavřená a nejbližší možnost natankovat byla až v Milně na Brači. Kde je ale ta půlka nádrže, kterou jsem tam měl? Pak mi to došlo - Goran čistil tanky a naftu mi přečerpal do dvou černých kanystrů. A v tom byl právě ten háček, o kterém jsem mluvil v úvodu. Na lodi mám totiž taky svůj černý kanystr, ale s benzínem, a teď tak přede mnou leží tři identické kanystry. Ok, díky, Gorane, ale který je sakra který?
S novou posádkou jsme tak uspořádali čichací soutěž, jejíž výsledky však nebyly natolik jednoznačné, abych s klidným srdcem nalil obsah alespoň jednoho kanystru do lodě. Zkusili jsme proto obsah rozpoznat ve skleničkách – sofistikovaně jsme hodnotili barvu, jiskru a viskozitu. Taky s neuspokojivým výsledkem. Až konečně Tomáš pronesl spásnou větu „nafta nehoří, benzín ano, kde jsou zápalky?“ Zkouška ohněm zafungovala a my jsme mohli vyplout. S touto posádkou zvládneme všechno.
Mimochodem, ta splitská benzínka bude - podle vyjádření gradonačelnika - otevřena 1.5. Bohužel ale neřekl, kterého roku.
První etapa naší plavby začala v pozdním odpoledni a mířila jen na Brač tak, aby se posádka na lodi po dlouhé cestě aklimatizovala. Před marínou jsme si ještě udělali malé kolečko a vyzkoušeli si přitom návrat na mooringy.
Druhý den po vyplutí z benzínky jsme si také neplánovaně procvičili manévr „muž přes palubu“ a zachraňovali kbelík na vodu, který mi při oplachování lodě vypadnul. Když všichni viděli, jak kbelík ve vlnách už po chvíli nevidí, bylo jasné, že do vody nikdo spadnout nechce. A to nejen proto, že byla ještě v dubnu studená.
Druhá zahřívací etapa pak při krásném jugu 4-5 bft vedla na Vis – spolehlivý způsob, jak před 16 hodin trvající přeplavbou do Itálie otestovat připravenost a souhru nové posádky. V Komiži jsme pak byli na Velký pátek svědky procesí, kde se sešli snad všichni obyvatelé Visu, a s monstrancemi a hořícími loučemi mířili do kostelíku na nábřeží. Bohužel jsme to předem nevěděli, a celý průvod jsme tak pozorovali jen z paluby zakotvené lodě. Příště už budeme vědět a nenecháme si to ujít.
Jadran nám během naší plavby dvakrát ukázal delfíny a k tomu klasický průběh přechodu fronty – vítr, bezvětří, déšť a bouřku. Duben je na Jadranu fajn, ale když zajde sluníčko, nebo když teplejší jugo vystřídá studený vítr z hor, tak je plavba na hranici středomořského komfortu. Příští plavba již bude v květnu a to již bude zase tepleji a příjemněji. Na druhou stranu taky přibude lodí a zaplní se kotviště.
-Skipper
RSS Feed
