| |
Cestou jsme se ještě stavili ve Fashion Outlet Four Roses, který se nachází u dálnice hned za slovinsko-chorvatskými hranicemi. Postavili ho před pár léty a nám se ho podařilo navštívit až teď – ztráta času, slovo fashion v jeho názvu považujeme za klamavou reklamu.
Do maríny jsme přijeli po týdnu těžkých dešťů a přivítalo nás hřejivé sluníčko. Tea na nás čekala řádně připravená a „napucovaná“. Goran již také opravil prasklou bortlajsnu a vyčistil teak na lodi tak, že je jako nový. Ještě na to přijde vrstva speciálního týkového oleje.
Před sprchami v maríně jsem dal přednost své lodní koupelně s bojlerem na teplou vodu. Je to výborná věc, ale ještě se nám bojler nepodařilo nastavit tak, aby nás neměl tendenci opařit. (Mimochodem, jakou máte s bojlery na lodích zkušenost Vy? Podařilo se Vám jej nastavit?) Po důkladné sprše, kdy už jsem se brodil po kotníky ve vodě, jsem zapnul odtokovou pumpu a zjistil, že pumpa nic. Představa kýblu a houbičky na odebrání vody ze sprchové vany mne dost frustrovala. Chvíli jsem zápasil s dráty v domnění, že se někde jen uvolnil kontakt – nakonec jsem uviděl, že kontakt se nejenže neuvolnil, ale zmíněný drát ve skříňce jen tak volně visí a pumpa nikde. Goran ji odmontoval. Údajně zjistil, že nefunguje, snažil se jí opravit a teď je prý jasné, že už nikdy fungovat nebude – „bad news Petr, potřebuješ novou“. No, na to, jak vypadal běh událostí, v jehož závěru Goran zjistil, že mi v koupelně nefunguje odtoková pumpa, jsem se už raději ani neptal. Měli jsme ještě ve Splitu nějaké zařizování a Goran tak odběhnul koupit a nainstalovat novou pumpu ještě před naším večerním vyplutím. 240 Euro. No jo, každá technická vymoženost na lodi se technickými problémy po zásluze odplácí.
Koupelny máme na lodi dvě, je to super. Když jsme na lodi sami bez hostů, tak jedna koupelna funguje jako „mokrá“ a druhá jako „suchá“.
Teď mne napadá, co teprve ti „chudáci“, kteří mají na své lodi čtyři a více koupelen? To musí být radostí s bad news. Shodou okolností na jednom z vedlejších katamaranů opravovali porouchaný el. záchod a podle výrazu tváře majitele lodi mi bylo jasné, jak v tu chvíli lituje, že při koupi raději nezvolil záchod manuální.
Když jsem tuto historku s pumpou líčil druhý den svým přátelům z posádky Spurwing, tak jeden z nich poznamenal, zda si náhodou Goran kousek dál nestaví z mých součástek novou loď. No, tak jako tak, jestli staví, tak tímto tempem budeme mít za chvíli novou loď oba. Na Spurwingu se už pár měsíců nic nepokazilo, tak jejich pohled chápu. Ráno nám však od nich přišla SMS, že mají rozbitý alternátor, motor nedobíjí a plují proto na Šoltu k přípojce na elektřinu. Takže vítejte zpátky v klubu.
Máme nové záclonky! Hurá! Akorát, že teď je už jasné, že se stávající potah sedačky v salonu nehodí k novým záclonkám. Tuto past jsem měl tušit! Tyto drobnosti jsou jako Jezinky. Prozíraví námořníci ale jistě uznají, že sladění záclonek a potahů je pro bezpečnost plavby to nejdůležitější :-)
Kvůli různým zdržením, jsme vypluli až kolem deváté večer, při krásném západu slunce. Při výjezdu z maríny mne však v úzkém kanálu mezi vlnolamy mátla malá, pomalu a divným směrem se pohybující, rybářská lodička. Její počínání mi nedávalo žádný smysl. Pochopil jsem ho až těsně před blížícím se nebezpečím a okamžitě jsem zařadil burácivý zpětný chod. Pánové rybáři tam totiž kladli síť! Eh, tak to bylo o fous, nedávno zakoupený kotouč na řezání lan totiž budu na propeler instalovat až příští měsíc zároveň s antifoulingem. Kdybych na ty sítě najel, to by nebylo hezké.
Druhý den při plavbě na Hvar foukalo již jen 4 bft bez žádné další naděje na rozfoukání. Skončili jsme tedy již v poledne vyvázání na bóji. Místní restaurace se však před sezónou rozhodla vyčistit septiky a všechno to svinsto pěkně tlustou hadicí nahnala do zátoky. Přesunuli jsme se proto do ne příliš vzdáleného Tračiště, kde jsme zůstali dva dny. Vítr žádný a motorovat se nám nechtělo. Původně zamýšlená plavba do Itálie počká.
Po dvou dnech se již opět trochu rozfoukalo a cestou zpátky jsme se ještě zastavili u nábřeží v centru Splitu. Musel jsem se stavit na kapitanátu zakoupit vinětu na další rok. Při připlouvání k molu jsem ale zapomněl sundat hlavní plachtu. Všimnul jsem si toho až v úplném závěru manévru. Nechápu, jak se mi to mohlo stát, celou dobu jsem si ji kontroloval a věděl o ní. Při dobíjení k molu jsem si ještě lebedil, jak mi to s větrem krásně vyšlo – v tu chvíli jsem pochopil, že je něco špatně a k radosti publika manévr nedokončil. To byla ostuda. Tak ještě jednou a bez plachty.
Chorvatská viněta je obdobou dálniční známky pro lodě. Čím větší loď, tím dražší. Tento rok jsem platil 1.520 Kn. Každý rok bez přerušení viněty mám pak nárok na 10% slevy až do výše 50%. To je od Chorvatů hezké. Co od nich ale hezké není, je tzv. Crewlist. Jako majitel lodě nemám v Chorvatských vodách svobodu rozhodnutí, kolik hostů si v průběhu roku na loď vezmu. Podle velikosti lodě je mi stanoven maximální počet hostů (dvojnásobek lůžkové kapacity lodě + 20%), se kterým musím v průběhu roku hospodařit a jehož dodržování Chorvaté přísně kontrolují a ještě přísněji trestají až okamžitým zabavením jachty. Chorvaté se tak brání černému charteru, při čemž omezují práva vlastníků jachet. Pokud Vás někdy Vaši známí odmítli svézt na své lodi, tak neklesejte na mysli, nemuselo v tom být nic osobního, možná již jen neměli místo na omezeném crewlistu.
-Skipper