„Ahoj, doufám, že máš v pořádku Tea, teď jsme četli o požáru v Zentě“ zněla SMS od kamaráda, která mi druhý svátek vánoční bezelstně zapípala na mobilním telefonu. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. V mé maríně že hořelo?! Je Tea v pořádku?!
| | |
Díky on-line přístupu k bezpečnostním kamerám jsem si Tea mohl okamžitě vizuálně zkontroloval. Ještě nikdy ale počítač a potřebné připojení nenabíhalo ták strašně pomalu. Tea se naštěstí vzorně pohupovala na vlnkách a dle kamer byla naprosto v pořádku. Druhý den jsme se s přítelkyní po příjezdu do maríny dozvěděli, co se stalo.
Před Silvestrem je v Chorvatsku časté, že se lodě v marínách vykrádají a to jen proto, aby měla omladina „levné rachejtle“ na novoroční ohňostroj. Na vlastní oči jsem po několik sezón viděl rozbité kokpity lodí a záchranné ostrůvky, kdy jediná ztráta pár světlic v hodnotě 200 kuna byla vyvážena škodou za tisíce euro. To je také jeden z důvodů, proč s Tea rád na Silvestra vyplouvám na vzdálené ostrovy.
Předsilvestrovský ohňostroj s kradenými záchrannými světlicemi tak stál za požárem, při kterém v Zentě shořely tři motorové jachty. Jedna shořela zcela (nádherný cca 30ft Marco Polo) a dvě další jachty obdobné velikosti jsou na odpis. Mezera po odpluté lodi naštěstí zabránila dalšímu šíření ohně. Pikantní je, že dvě z těchto jachet neměly žádnou pojistku a u třetí lodě majitel před měsícem pojistku výrazně snížil. Hmm.
Jak takové neštěstí vypadá od začátku až do konce jsem si mohl u manažera maríny prohlédnout na záběrech z bezpečnostních kamer. Dva kluci na našem molu kolem šesté ráno vykradli jen o čtyři místa dál stojící Princess V54 a odnesli si z ní 3 světlice a jeden sáček chipsů. O kamerách, které je při tom celou dobu snímaly, nevěděli a bezstarostně si vykračovali ke spojovacímu molu. Se světlicemi neuměli pracovat a tak si při prvním odpálení málem ublížili, světlice skončila o pět metrů dál v moři. U druhé světlice se už poučili a poslali ji společně se třetí obloukem na druhou stranu maríny a v klidu odešli. Mají smůlu, kamery mají HD rozlišení a policie je již dopadla. Kolem 6:40 ráno to pak v maríně s cca 30 policisty vypadalo jako v seriálu „Kriminálka Split“.
Další štěstí jsme měli na počasí. Po měsíci bouřek se nad Jadranem usadila oblast vysokého tlaku, která vydržela až do Nového roku a přinesla nám tak pěkné slunečné počasí s teplotami přes den kolem 15C. Klasický zimní vítr (stabilní N a NE) dle očekávání přinášel zimu z hor, ale bohužel jeho síla do pouhých 2 Bft nám nestála ani za vytažení plachet. Na rozdíl od konce listopadu jsme však potkali asi dva tucty dalších plachetnic s nám podobnými nadšenci.
Minulý měsíc byl na Jadranu skutečný disaster, dvakrát za sebou přišel divoký Lebič a pak vítr o síle 60kn z netypického směru, který v maríně způsobil další škody. V přístavním bazénu posouval a převracel mooringové bloky a několik lodí drobně poškodil. Můj Goran naštěstí nelenil a Tea ochránil. Je dobré ho mít.
Z původního velkého plánu plavby do Dubrovníku zbyl Marinkovac na Sv. Klementu, protože druhý den jsme se měli potkat v Palmižaně se svými přáteli z další české Océanis 411.
V Marinkovaci na boji nám však asi ve 4 hodiny ráno začalo zlobit topení Webasto a zcela vypovědělo službu. Teplota uvnitř lodě téměř okamžitě klesla na 10C. Blikající kód navíc nešel rozklíčovat a příručka radila okamžitý zásah servisního technika. Pro tyto případy jsem kdysi za 275 Kuna pořídil malé „topítko“ SeaPower na 12V – vyhozené peníze, ledaže by hluk hřál. Kolem šesté ráno jsem se tedy rozhodl pro taktický návrat domů a nastartoval motor. Ze zoufalství jsem ještě naposledy topící jednotku s výrazem naprosté frustrace pořádně nakopnul. Stal se zázrak a závada zmizela!
No, o chvíli později jsem přišel na to, že se spíš než o zázrak jednalo o podpětí, vše totiž vyřešil právě nastartovaný motor. Před měsícem mi Goran instaloval další balík servisních baterií a zde byl zakopán pes. Jedna z nových baterií vysávala zbylé dvě a tak jsme velmi rychle přicházeli o energii. Rychlost vybití se navíc zvyšovala. Stačilo baterie přepojit, vadnou odstranit, znovu dobít motorem a opět bylo „světlo & teplo”.
Další den jsme se ve zcela prázdné ACI maríně Palmižana konečně setkali s našimi přáteli. Topení na jejich jachtě Spurwing naštěstí fungovalo dobře, trápila je ale nízká rychlost na motor. Na 2.000 otáčkách při plavbě z Rogoznice dosahovali po celou dobu jen poloviční rychlosti 2-3kn. Plavba v bezvětří jim tak zabrala téměř 10 hodin. Kapitán Marcel měl obavu, zda není problém s lodním šroubem a proto se jej pokoušel zkontrolovat. Při shodné teplotě vzduchu a vody pouhých 10C to však jen v tričku a plavkách bylo pod vodou o zdraví.
Pro podobné situace mám na lodi potápěčský neopren a tak jsme mohli ve studené vodě provést potřebnou kontrolu a očištění od vegetace, která, jak se potvrdilo, šroub brzdila.
Nový rok jsme oslavili v zátoce Boboviště na Brači, zatímco posádka Spurwingu se vracela do Rogoznice. V zimě má Boboviště nepopsatelné kouzlo (psst, nikomu o tom ani muk!), které však mizí s příchodem sezóny. Ráno na Nový rok jsme vypluli zpátky do Splitu. Před odjezdem domů jsem ještě pro jistotu umístil do každé kajuty nově zakoupené lapače vlhkosti, které pracují na principu hygroskopické vlastnosti solných krystalů a nepotřebují zdroj el. energie.
Na zimní Jadran bych se rád vrátil ještě před sezónou (únoru, březen) a uspořádal dvě sportovní plavby s přeplavbou do Itálie. Na crewlistu mi zbývá pár volných míst a potřebuji doplnit posádku, tak neváhejte a ozvěte se.
-Skipper
Před Silvestrem je v Chorvatsku časté, že se lodě v marínách vykrádají a to jen proto, aby měla omladina „levné rachejtle“ na novoroční ohňostroj. Na vlastní oči jsem po několik sezón viděl rozbité kokpity lodí a záchranné ostrůvky, kdy jediná ztráta pár světlic v hodnotě 200 kuna byla vyvážena škodou za tisíce euro. To je také jeden z důvodů, proč s Tea rád na Silvestra vyplouvám na vzdálené ostrovy.
Předsilvestrovský ohňostroj s kradenými záchrannými světlicemi tak stál za požárem, při kterém v Zentě shořely tři motorové jachty. Jedna shořela zcela (nádherný cca 30ft Marco Polo) a dvě další jachty obdobné velikosti jsou na odpis. Mezera po odpluté lodi naštěstí zabránila dalšímu šíření ohně. Pikantní je, že dvě z těchto jachet neměly žádnou pojistku a u třetí lodě majitel před měsícem pojistku výrazně snížil. Hmm.
Jak takové neštěstí vypadá od začátku až do konce jsem si mohl u manažera maríny prohlédnout na záběrech z bezpečnostních kamer. Dva kluci na našem molu kolem šesté ráno vykradli jen o čtyři místa dál stojící Princess V54 a odnesli si z ní 3 světlice a jeden sáček chipsů. O kamerách, které je při tom celou dobu snímaly, nevěděli a bezstarostně si vykračovali ke spojovacímu molu. Se světlicemi neuměli pracovat a tak si při prvním odpálení málem ublížili, světlice skončila o pět metrů dál v moři. U druhé světlice se už poučili a poslali ji společně se třetí obloukem na druhou stranu maríny a v klidu odešli. Mají smůlu, kamery mají HD rozlišení a policie je již dopadla. Kolem 6:40 ráno to pak v maríně s cca 30 policisty vypadalo jako v seriálu „Kriminálka Split“.
Další štěstí jsme měli na počasí. Po měsíci bouřek se nad Jadranem usadila oblast vysokého tlaku, která vydržela až do Nového roku a přinesla nám tak pěkné slunečné počasí s teplotami přes den kolem 15C. Klasický zimní vítr (stabilní N a NE) dle očekávání přinášel zimu z hor, ale bohužel jeho síla do pouhých 2 Bft nám nestála ani za vytažení plachet. Na rozdíl od konce listopadu jsme však potkali asi dva tucty dalších plachetnic s nám podobnými nadšenci.
Minulý měsíc byl na Jadranu skutečný disaster, dvakrát za sebou přišel divoký Lebič a pak vítr o síle 60kn z netypického směru, který v maríně způsobil další škody. V přístavním bazénu posouval a převracel mooringové bloky a několik lodí drobně poškodil. Můj Goran naštěstí nelenil a Tea ochránil. Je dobré ho mít.
Z původního velkého plánu plavby do Dubrovníku zbyl Marinkovac na Sv. Klementu, protože druhý den jsme se měli potkat v Palmižaně se svými přáteli z další české Océanis 411.
V Marinkovaci na boji nám však asi ve 4 hodiny ráno začalo zlobit topení Webasto a zcela vypovědělo službu. Teplota uvnitř lodě téměř okamžitě klesla na 10C. Blikající kód navíc nešel rozklíčovat a příručka radila okamžitý zásah servisního technika. Pro tyto případy jsem kdysi za 275 Kuna pořídil malé „topítko“ SeaPower na 12V – vyhozené peníze, ledaže by hluk hřál. Kolem šesté ráno jsem se tedy rozhodl pro taktický návrat domů a nastartoval motor. Ze zoufalství jsem ještě naposledy topící jednotku s výrazem naprosté frustrace pořádně nakopnul. Stal se zázrak a závada zmizela!
No, o chvíli později jsem přišel na to, že se spíš než o zázrak jednalo o podpětí, vše totiž vyřešil právě nastartovaný motor. Před měsícem mi Goran instaloval další balík servisních baterií a zde byl zakopán pes. Jedna z nových baterií vysávala zbylé dvě a tak jsme velmi rychle přicházeli o energii. Rychlost vybití se navíc zvyšovala. Stačilo baterie přepojit, vadnou odstranit, znovu dobít motorem a opět bylo „světlo & teplo”.
Další den jsme se ve zcela prázdné ACI maríně Palmižana konečně setkali s našimi přáteli. Topení na jejich jachtě Spurwing naštěstí fungovalo dobře, trápila je ale nízká rychlost na motor. Na 2.000 otáčkách při plavbě z Rogoznice dosahovali po celou dobu jen poloviční rychlosti 2-3kn. Plavba v bezvětří jim tak zabrala téměř 10 hodin. Kapitán Marcel měl obavu, zda není problém s lodním šroubem a proto se jej pokoušel zkontrolovat. Při shodné teplotě vzduchu a vody pouhých 10C to však jen v tričku a plavkách bylo pod vodou o zdraví.
Pro podobné situace mám na lodi potápěčský neopren a tak jsme mohli ve studené vodě provést potřebnou kontrolu a očištění od vegetace, která, jak se potvrdilo, šroub brzdila.
Nový rok jsme oslavili v zátoce Boboviště na Brači, zatímco posádka Spurwingu se vracela do Rogoznice. V zimě má Boboviště nepopsatelné kouzlo (psst, nikomu o tom ani muk!), které však mizí s příchodem sezóny. Ráno na Nový rok jsme vypluli zpátky do Splitu. Před odjezdem domů jsem ještě pro jistotu umístil do každé kajuty nově zakoupené lapače vlhkosti, které pracují na principu hygroskopické vlastnosti solných krystalů a nepotřebují zdroj el. energie.
Na zimní Jadran bych se rád vrátil ještě před sezónou (únoru, březen) a uspořádal dvě sportovní plavby s přeplavbou do Itálie. Na crewlistu mi zbývá pár volných míst a potřebuji doplnit posádku, tak neváhejte a ozvěte se.
-Skipper
RSS Feed
