| | |
Rozhodnutí koupit si vlastní loď ve mně dozrálo v sobotu, někdy kolem druhé hodiny odpoledne, na veletrhu Boat Brno 2008, a to u expozice značky Hanse. Ten den a tu hodinu jsem bytostně věděl, že čas nastal a nebylo o tom pochyb.
 Čistě racionálně vzato, lodě jsou má velká láska a hodně, opravdu hodně, pracuji. Co když mi pak na „stará kolena“ přemírou pracovního nasazení nebude pro naplnění mé velké touhy sloužit zdraví? V té době jsem měl za sebou již řadu let jachtařských zkušeností z charteru a námořních regat a jeden rok jsem provozoval vlastní závodní tým v rámci Melges Tour. Nějaké zkušenosti jsem tedy měl, ale jak se později při výběru a následné koupi lodě ukázalo, byly nedostatečné. Nejprve jsem měl pocit, že musím koupit loď novou a rozhodoval se mezi závodní a „turistickou“. Téměř jsem již koupil závodní speciál Melges 24 a SeaScape byla v těsném závěsu. Když jsem si ale opět prošel ekonomiku provozu závodní lodě a k tomu přičetl „rodinný“ faktor, bylo jasné že hledám cruiser :-) Další otázkou bylo, zda loď motorovou nebo plachetnici. Dosud jsem vždy jen plachtil, ale větší akční radius rychlejšího motoráku lépe zapadal do mé představy prodloužených víkendů u moře. Na pořad dne se tak dostala značka Bayliner. Jenže za volantem motoráku jsem si připadal jako v autě a to mi až příliš připomínalo dálnici a práci. Tudy tedy cesta nevede. Velmi mě lákala idea vozit loď za autem. Snadnější zimování, servis, plavba po řekách a možnost měnit destinace dle libosti. Měřím však 196 cm a mám rád kolem sebe prostor, tudíž potřebuji loď nad 10m délky. Postupně jsem se tak dopracoval k rozhodnutí koupit námořní plachetnici, cruisera, a to z druhé ruky. Získal jsem pocit, že dobře udržovaná starší loď má lepší poměr cena-výkon oproti nové a může být předchozím majitelem lépe „vychytaná“. Byl už prosinec a já začal trávit svůj každodenní příděl „relaxace“ u webových stránek světových i místních inzertních serverů, které jsem doslova hltal. Pořád jsem ale nedokázal jasně specifikovat, jakou loď vlastně chci. Hodně lidí se mnou mělo hodně trpělivosti. Za všechny tak děkuji Jirkovi Zindulkovi z Yachtcharter, který mi v té době při výběru pomáhal a který mi doporučil brokera Franka z Mallorky. To se nakonec ukázalo jako nejdůležitější. | Popis lodě: Bénéteau Océanis 411 Clipper délka: 12,71m šířka: 3,95m draft: 1,8 m kajuty: 4 počet lůžek: 8+2 koupelna: 2 Salon, kuchyně Rolovací hlavní plachta Vodní tank: 560 litrů Palivový tank: 150 litrů Yanmar 56Hp     |
V březnu se mým favoritem stal Beaufort 14, nádherný ketch z roku 1973 kotvící v Marseille. Láska na první pohled a lákavá představa kotvení lodě v Provence, na kterou jsem chtěl nachytat svou frankofilní přítelkyni. Beaufort byl nádherný, ale troska. Nejsem nikterak zručný a představu, že si loď opravím sám, mi přítelkyně důkladně rozmluvila.
V dubnu následovala poznávací víkendová cesta do Chorvatska a prohlídka několika lodí z Frankovy nabídky. Jednalo se zejména o 30tky (můj nastavený rozpočet), ale žádná nás nezaujala. Vše působilo jako kompromis. Osudnou se nám stala náhoda, která nás přivedla k francouzské Bénéteau Océanis 411 z roku 2002.
Tato loď sice výrazně převýšila můj původně zamýšlený rozpočet, ale okamžitě nás okouzlila. Má přítelkyně spontánně začala zkoušet kormidlo a přístroje a z jejího pohledu mi bylo jasné, že tato loď je schválena. Bohužel si toho všimnul i prodávající Ivo a na mé pokusy smlouvat o ceně se jen usmíval.
Tohle jsem si musel pořádně rozmyslet. Větší loď neznamená jen větší kupní cenu, ale také vyšší provozní náklady a starosti. Na druhou stranu jsem se na lodi díky její stojné výšce cítil skutečně pohodlně - a mé přítelkyni se tak líbila.
V pondělí dopoledne na D1 někde u Jihlavy padlo finální rozhodnutí (co když propásnu sezónu?) a já zavolal chorvatského broakera, který mi Oceanisku nabídnul.
Chorvatský broaker byl pověřen mým broakerem Frankem z Mallorky, ale Oceaniska byla mimo seznam. Jsem tedy zákazníkem Chorvata nebo Franka? Vsadil jsem na Franka a trval na tom, že obchod chci dokončit s ním. A to se ukázalo jako velmi prozíravé.
Následoval standardní rituál předkupní kontroly lodě, kterou pro mě po vytažení na souš ve Splitu provedl Jirka Zindulka a na místě zařídil i test na osmózu.
Vše vypadalo dobře a já se tedy rozhodl koupi dokončit. V tu chvíli začaly problémy s chorvatským prodejcem Ivem, který ignoroval smluvní ujednání, choval se nepředvídatelně, přestal plnit svou část dohody a začal požadovat další a další nepochopitelné poplatky. Tady jsem děkoval nebesům za Franka, který vše usměrnil k mé spokojenosti.
Součástí koupě bylo také místo v malé „rodinné“ maríně Zenta ve Splitu. Původně jsem Iva omylem považoval za vlivného člověka v marině a po negativních zkušenostech s ním jsem měl ze Zenty obavy. Ivo např. těsně před předáním lodě odmontoval a odnesl vše, co odmontovat a odnést šlo, byť to byl majetek lodě a tedy už mé vlastnictví. Hledal jsem proto jinou marínu, ale v květnu je to již v Chorvatsku pasé.
Chorvat Ivo zmizel v propadlišti dějin a marína Zenta se nakonec ukázala jako výhra na celé čáře se skutečně rodinnou atmosférou, kde jsem strávil již dvě spokojené sezóny.
Má Oceaniska nese jméno Tea a i po dvou sezónách mohu říct, že mi po všech stránkách plně vyhovuje, nikdy jsem ani na chvíli nezalitoval a mám ji rád.
- Skipper
V dubnu následovala poznávací víkendová cesta do Chorvatska a prohlídka několika lodí z Frankovy nabídky. Jednalo se zejména o 30tky (můj nastavený rozpočet), ale žádná nás nezaujala. Vše působilo jako kompromis. Osudnou se nám stala náhoda, která nás přivedla k francouzské Bénéteau Océanis 411 z roku 2002.
Tato loď sice výrazně převýšila můj původně zamýšlený rozpočet, ale okamžitě nás okouzlila. Má přítelkyně spontánně začala zkoušet kormidlo a přístroje a z jejího pohledu mi bylo jasné, že tato loď je schválena. Bohužel si toho všimnul i prodávající Ivo a na mé pokusy smlouvat o ceně se jen usmíval.
Tohle jsem si musel pořádně rozmyslet. Větší loď neznamená jen větší kupní cenu, ale také vyšší provozní náklady a starosti. Na druhou stranu jsem se na lodi díky její stojné výšce cítil skutečně pohodlně - a mé přítelkyni se tak líbila.
V pondělí dopoledne na D1 někde u Jihlavy padlo finální rozhodnutí (co když propásnu sezónu?) a já zavolal chorvatského broakera, který mi Oceanisku nabídnul.
Chorvatský broaker byl pověřen mým broakerem Frankem z Mallorky, ale Oceaniska byla mimo seznam. Jsem tedy zákazníkem Chorvata nebo Franka? Vsadil jsem na Franka a trval na tom, že obchod chci dokončit s ním. A to se ukázalo jako velmi prozíravé.
Následoval standardní rituál předkupní kontroly lodě, kterou pro mě po vytažení na souš ve Splitu provedl Jirka Zindulka a na místě zařídil i test na osmózu.
Vše vypadalo dobře a já se tedy rozhodl koupi dokončit. V tu chvíli začaly problémy s chorvatským prodejcem Ivem, který ignoroval smluvní ujednání, choval se nepředvídatelně, přestal plnit svou část dohody a začal požadovat další a další nepochopitelné poplatky. Tady jsem děkoval nebesům za Franka, který vše usměrnil k mé spokojenosti.
Součástí koupě bylo také místo v malé „rodinné“ maríně Zenta ve Splitu. Původně jsem Iva omylem považoval za vlivného člověka v marině a po negativních zkušenostech s ním jsem měl ze Zenty obavy. Ivo např. těsně před předáním lodě odmontoval a odnesl vše, co odmontovat a odnést šlo, byť to byl majetek lodě a tedy už mé vlastnictví. Hledal jsem proto jinou marínu, ale v květnu je to již v Chorvatsku pasé.
Chorvat Ivo zmizel v propadlišti dějin a marína Zenta se nakonec ukázala jako výhra na celé čáře se skutečně rodinnou atmosférou, kde jsem strávil již dvě spokojené sezóny.
Má Oceaniska nese jméno Tea a i po dvou sezónách mohu říct, že mi po všech stránkách plně vyhovuje, nikdy jsem ani na chvíli nezalitoval a mám ji rád.
- Skipper
RSS Feed
